Gynekoložka Táňa Masaříková pracovala v Británii na klinice Marie Stopes v jižním Londýně, kde se provádějí interrupce či zákroky proti plodnosti. V textu popisuje své zkušenosti z liberální Británie a srovnává je s Českou republikou.
Fatimě buší srdce, nedokáže se na nic soustředit. Po čele jí stékají kapky potu. Už už natahuje ruku, aby stiskla kliku skleněných dveří, do kterých se opírají paprsky jarního slunce zvýrazňující ostrý modrý nápis Marie Stopes Clinic. V poslední vteřině si to rozmyslí a ruku pomalu stáhne. Bezradně udělá krok vzad, otočí se a chystá se utéct. Nejde to, musí vejít, uvědomí si.
Ve svých sedmnácti letech zjistila, že je těhotná. Při souloži s přítelem jim týden předtím sklouzl kondom. Sice něco slyšela o pilulce zabraňující početí, která se aplikuje po nechráněném styku, ovšem myšlenku, že by se to mohlo stát zrovna jí, v sobě okamžitě potlačila. A je to tady - dvě čárky na těhotenském testu hovoří jasně. Je zoufalá. Domnívá se, že by byla schopna se o dítě s pomocí rodiny postarat, ale kdyby se to dozvěděl otec, asi by ji zabil.
Fatima se narodila v Anglii, její rodiče jsou Pákistánci. Žijí v muslimské komunitě, kde je těhotenství u nesezdaného páru společensky nemyslitelné. Proto si musí nechat dítě vzít. Teď stojí před klinikou a zdráhá se jít dovnitř, vůbec neví, co ji tam čeká.
Klinika v jižním Londýně je jednou z několika set podobných zařízení spadajících pod nadaci Marie Stopes International (MSI), která poskytuje po celém světě péči v oblasti reprodukčního zdraví. V praxi to znamená všechno, co je proti těhotenství -antikoncepční poradnu, umělá přerušení těhotenství, vazektomii (sterilizaci mužů) nebo sterilizace žen.
Myšlenku, že ženy by měly mít výsadní právo při rozhodování o svém těhotenství, začala její zakladatelka Marie Stopes propagovat v Británii již ve dvacátých letech minulého století. Přestože má nadace zaměřená „na zabíjení nenarozených životů“, jak na svých letácích barvitě uvádějí protipotratoví aktivisté, i v liberální Británii řadu odpůrců, umístila se její zakladatelka a bojovnice za práva žen ve stovce největších Britů, které si v anketě zvolili posluchači BBC.
Také pro dnešní Británii je příznačný liberální přístup ke kontroverzním tématům. Je například jedinou evropskou zemí, kde lze přerušit těhotenství na žádost ženy až do 24. týdne. Zákony umožňují ukončit nechtěné těhotenství jak chirurgicky, tak pomocí „potratové pilulky“. Nevyžaduje za stanovených okolností souhlas rodičů, žádá-li o interrupci nezletilá dívka, dokonce ani pokud je mladší 15 let. Také povoluje na svém území existenci klinik specializovaných na tento typ péče.
Česká republika se dá, podobně jako Británie a řada dalších evropských zemí, řadit z hlediska přístupu k potratům k těm liberálnějším. Mezi Británií a Českem je však stále řada rozdílů. A nejde jen o možnost ukončit těhotenství ve velice pozdním stadiu (což by zde asi nikdo prosazovat nechtěl). Ale jde třeba o přístup k pacientkám: mnoho žen, které se v Česku rozhodnou podstoupit potrat, si stěžuje na přístup personálu, který jim dává najevo své předsudky, a také na obvyklou praxi, kdy se ve zdravotnických zařízeních „setkávají“ s těhotnými ženami či s páry, které se snaží otěhotnět. Tento fakt včetně nedostatečné psychické pomoci může prohlubovat trauma, jímž bývá potrat provázen.
Další velkou kapitolou je i používání „potratové pilulky“, které v Česku, na rozdíl od řady zemí, není zatím povoleno. Diskuse o této problematické metodě by ostatně mohla u nás brzy znovu vypuknout, protože výrobce „pilulky“ chce zažádat o její registraci.
Pilulka nebo operace „Domníváme se, že žena žádající o ukončení těhotenství by se neměla ve zdravotnických zařízeních potkávat s těhotnými ženami, nebo dokonce s neplodnými páry, je to příliš traumatizující,“ vysvětluje koncepci oddělení potratové péče drobná, empatická zdravotní sestra Rachel, která si na „klinice reprodukčního zdraví“ Marie Stopes odpracovala již hezkou řádku let. „Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o nezáviděníhodnou práci, opak je ale pravdou.“
„Málokde v medicíně najdete tak vděčné pacienty, jakými jsou ženy, které takto psychicky náročný zákrok bez komplikací podstoupily v profesionálním prostředí, kde se necítily nikým odsuzované,“ dodává její mladší kolegyně Janet. Obě se shodují na tom, že se jim na jejich práci líbí také to, že se setkávají s klientkami ze všech koutů světa. Jejich slova ostatně potvrzuje pohled do barevně vyzdobené čekárny MSI, naplněné ženami nejrůznějšího etnického původu.
Byť je v Británii poměrně častá „potratová turistika“, velká část žen přicházejících na kliniku patří k těm, které na ostrov přišly hledat lepší život a ve svých domovských státech nebyly nikdy poučeny o moderních antikoncepčních metodách. O reprodukci mají někdy bizarní představy a k interrupcím zvláštní vztah. „Setkala jsem se i s klientkou, která si přála odsátý obsah dutiny děložní s krevními sraženinami a zbytky plodu přelít do lahvičky a následně obřadně pohřbít,“ vzpomíná sestra Rachel.
Právě Fatima patří do skupiny imigrantů, kteří toho o plánovaném rodičovství příliš neslyšeli. Vzhledem k tomu, že je v sedmém týdnu těhotenství, dostává na výběr -buď může postoupit zákrok, nebo zvolit „potratovou pilulku“. Tu lze totiž podat do ukončeného devátého týdne. Jelikož se jí dělá špatně z představy, že by se měla svléknout a podstoupit gynekologický zákrok, protože u gynekologa nikdy předtím nebyla, volí pilulku.
Když se dozvídá, že bude muset pro pilulku přijít dvakrát a potrat se neobejde bez vedlejších příznaků, začíná mít obavy. Bojí se, aby rodina nepojala podezření, a tak překoná strach z rizik i nepříjemných zážitků a dává přednost operaci. Po necelé hodině čekání přichází na řadu. Hodinu po zákroku odchází domů. Je překvapena, jak se k ní v MSI chovali, že ji nikdo neodsuzoval.
Na druhou stranu se čekání na potrat může v Británii protáhnout - pokud za něj žena nechce zaplatit. Podmínkou je, aby se zaregistrovala u praktického lékaře, který jí k interrupci vydá doporučení. Za zákrok pak zaplatí stát. Od rozhodnutí o ukončení těhotenství do zákroku však může uplynout až neuvěřitelných šest týdnů. Proto řada žen v Británii raději zaplatí podle typu metody a pokročilosti těhotenství od 300 do 1200 liber (9800 až 39 000 korun). Pak dostanou termín téměř ihned. V tomto směru je situace v ČR mnohem příznivější. Vdaná 29letá Zuzana, která na jednom večírku měla poměr se svým kolegou a otěhotněla, čekala na termín pouhé čtyři dny.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Byla ráda, že na celou věc může rychle zapomenout. Přiměřený jí přišel i poplatek okolo 3500 korun, který musela uhradit. Nelíbil se jí jen přístup personálu v nemocnici. „Přestože mě nikdo evidentně neodsuzoval, cítila jsem v očích přijímajících sester určitou nevraživost,“ postěžovala si na neosobní prostředí české nemocnice. Na otázku, zda by dala přednost pilulce, odpovídá: „Nejspíš ano, ale musela bych přesně vědět, o co jde.“
O interrupcích se vedou po celém světě bouřlivé debaty, a to i v zemích, kde jsou povoleny, včetně Česka. Odpůrci argumentují právem na život, příznivci zase právem ženy rozhodnout o svém životě. Na případu České republiky se dá ale ukázat, že liberální přístup automaticky neznamená vyšší počet interrupcí - v minulém roce bylo předčasně ukončeno necelých 25 tisíc těhotenství, přičemž ještě začátkem devadesátých let to bylo zhruba sto tisíc.
Faktem je, že třeba ve srovnání s Británií v Česku zatím příliš nekvete „potratová turistika“, kdy ženy, které ve svých zemích nemohou ukončení těhotenství podstoupit legálně, vyrážejí do liberálnějších států. Stávající česká legislativa totiž neumožňuje přerušení těhotenství na žádost ženy, která není českou občankou nebo zde nemá trvalé bydliště. Změnu by v tomto ohledu mohla přinést reforma veřejného zdravotnictví. Z věcného záměru připraveného ministrem Julínkem vyplývá, že potrat na vlastní žádost bude moci na území ČR podstoupit kdokoliv. „Pravděpodobně by to znamenalo nárůst počtu interrupcí, na kterém by se podílela i ,potratová turistika‘,“ domnívá se přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky v Motole docent Lukáš Rob, odpůrce ministerského návrhu.
Právě „potratová turistika“ či odstrašující celosvětová statistika úmrtí spojených s neodborně provedenými zákroky mohou být důkazem toho, že ani zákazy provádění potratů nezabrání. Naopak zvyšují riziko pro ženy: ročně při neodborných interrupcích umírá 75 000 žen (tedy 200 denně), v lepších případech může vést takový zákrok k pozdější neplodnosti a k dlouhodobým zdravotním následkům. V zemích, kde je umělé ukončení těhotenství legální a dostupné, jsou takové komplikace vzácné. Nejhůře jsou na tom země subsaharské Afriky, jejichž zdravotnictví je v katastrofálním stavu. Antikoncepce zde buď vůbec není dostupná, nebo je považována za ponižující záležitost. MSI proto investuje peníze získané v Británii do rozvoje potratových a antikoncepčních klinik v zemích, kde je situace nejpalčivější.
O služby kliniky tak není nouze ani v Číně, přestože tamní ženy preferují péči ve státních nemocnicích. „Setkáváme se i s případy, kdy pár interrupci žádá kvůli pohlaví dítěte,“ říká s povzdechem usměvavá Li Li z pobočky MSI v čínském městě Nankingu. „Je to pochopitelně nelegální, ale při politice jednoho dítěte, kterou Čína zavedla v roce 1979, se to dá čekat. Gynekologové, kteří mají ultrazvuk, si tak stanovením pohlaví plodu přijdou na slušné nelegální peníze,“ vysvětluje a dodává, že gynekologové pohlaví plodu pacientkám z tohoto důvodu nesmějí sdělovat.
Zákaz nic neřeší Jeden ze způsobů, který činí potrat relativně snazším a dostupnějším, je „potratová pilulka“ Mifegyne (obsahující účinnou látku mifepriston). Ta je však kontroverzní, stejně jako vše týkající se interrupcí. Třeba na internetových stránkách protipotratového Hnutí pro život se v souvislosti s RU-486 (jak byla pilulka původně nazvaná) píše: „...jakmile těhotná žena spolkne ty smrtící pilulky, už tento krok nemůže vrátit zpět, i kdyby svého činu velmi litovala. Po dvou dnech a nocích zažije zápas svého dítěte se smrtí. Mnoho hodin samoty s dítětem předurčeným ke smrti může jen stěží přečkat bez následků, může ji to trvale poškodit duševně a emocionálně, zlikvidovat její mateřské city, takřka ji citově sterilizovat...“ S tím mnozí gynekologové nesouhlasí: „Ukončení těhotenství pomocí mifepristonu je z medicínského hlediska bezpečné a efektivní. Léky používané k medikamentóznímu ukončení gravidity mají své zastoupení i v léčbě porodnického krvácení, jde o účinné a navíc levné preparáty,“ říká Lukáš Rob. Podle něj jsou čeští gynekologové připraveni tuto novou alternativu přijmout. „Musíme však respektovat menšinu gynekologů, kteří odmítají jakékoliv umělé ukončení těhotenství, ti budou samozřejmě proti.“
Laická představa, že stačí spolknout pilulku, a je po těhotenství, je však lichá. Mifepriston blokuje účinek progesteronu, hormonu potřebného k rozvoji těhotenství. Po jeho podání se zastaví růst plodu, který ale v děloze zůstává. V následujících dnech je proto potřeba aplikovat ženě misoprostol, látku provokující dělohu ke kontrakcím a vypuzení plodu. Aplikace medikamentů je spojena s řadou nežádoucích účinků, a proto není vhodná pro všechny ženy.
Užívání pilulky je v zemích, kde je registrovaná, v rukou lékaře. „Ženy musíme důkladně poučit o tom, co je po spolknutí obou pilulek čeká,“ zdůrazňuje Rachel z MSI. „Někteří lidé si myslí, že sezobnou jednu pilulku a těhotenství je jak mávnutím kouzelného proutku pryč! Ve skutečnosti potrácí žena vlastně doma, a to za vydatného krvácení, bolestí břicha a dalších vedlejších účinků.“
Rachel varuje před nákupy „potratových pilulek“ na internetu. Tam je totiž relativně levná, dá se koupit za zhruba 10 eur. „Ke komplikacím dochází vzácně, ale nesmíme je podceňovat,“ říká a popisuje příběh mladé Polky, která si pilulku naordinovala sama a pak tři týdny nepřetržitě krvácela. Jít k lékaři se obávala vzhledem k tomu, že v Polsku je možnost interrupcí ztížená, a tak na radu kamarádky nakonec odletěla do Londýna a vyhledala pomoc v MSI.
Měla štěstí, ten den zrovna ordinoval polský lékař. „Potrat lze podstoupit i v Polsku, mnozí gynekologové zákrok za úplatu provedou, ale riskují až dvouleté vězení,“ vysvětluje polský gynekolog, který si nepřál být jmenován. Polky tak využívají levných letenek nízkorozpočtových aerolinií a směřují za svým cílem třeba právě do Británie, čímž se zákaz míjí účinkem.
Výrobce Mifegynu doposud o registraci v Česku nepožádal. Nicméně před necelými třemi lety žádali čeští gynekologové ministerstvo zdravotnictví, aby užívání pilulky povolilo, a francouzský Exelgyn, který Mifegyne distribuuje, v současnosti uvažuje, že v nejbližší době o registraci v Česku zažádá. „Nejprve ale musíme vyřešit problém s misoprostolem, který není v ČR k dispozici,“ vysvětluje úskalí registrace Jean Delchambre z Exelgynu.
Horší než pobyt na pitevně Ještě kontroverznějším aspektem než potratová pilulka, je v Británii to, že na žádost matky lze přerušovat těhotenství až do 24. týdne těhotenství. Plod v takové době váží zhruba 500 g, a pokud by se narodil a byla mu věnována intenzivní péče, pak by měl šanci na přežití. Jde o velmi nepříjemný zákrok jak pro ženu, tak pro gynekologa. Probíhá v celkové anestézii pod ultrazvukovou kontrolou. Pomocí ultrazvukové sondy gynekolog sleduje polohu nástrojů zaváděných do dělohy a mimo jiné vidí, jak plodu postupně odeznívá srdeční aktivita. Pak plod tahá po částech ven. Vzbuzuje to horší pocity než pobyt na pitevně.
Potrat v pokročilém stadiu těhotenství zažila i Klára, 22letá Češka. Romantický vztah s pohledným Angličanem začal v Praze. Následovala svatba, stěhování do Anglie a dobrodružné začátky v nové zemi. Na svět přišlo první dítě a ve vztahu nastala krize. Ve chvíli, kdy bylo Kláře jasné, že rozvod je na spadnutí, zjistila, že je znovu těhotná. V žádném případě nechtěla připustit možnost interrupce. Rodiče v Čechách jí slíbili podporu a pomoc s výchovou potomků. Vypadalo to, že vše se v rámci možností vyřeší, když se Klára dozvěděla, že jí tříletého chlapečka anglický soud jen tak do péče v Česku nesvěří, protože je britským občanem. Zoufalá Češka se rozhodla v Anglii zůstat a o svěření syna nadále bojovat. Osamělá, bez manžela a bez prostředků, s malým dítětem na krku si na dalšího potomka v cizí zemi prostě netroufla. „Nikdy jsem nechápala, jak si někdo může nechat těhotenství dobrovolně vzít, a najednou jsem se ocitla mezi nimi,“ říkala, když se slzami v očích podepisovala souhlas s výkonem.
John Spencer, člen britské Královské akademie porodníků a gynekologů, pozdní limit pro ukončení gravidity obhajuje: „Ženy mají různé důvody, proč na zákrok přicházejí po 12. týdnu. Některé o svém těhotenství nevěděly, protože jsou třeba krátce po porodu a nemenstruují, jiné v průběhu těhotenství krvácejí a krvácení považují za menstruaci, některým se změní životní podmínky. Dáváme jim šanci, kterou v ostatních evropských zemích nemají.“
Jeho kolegyně však dodává: „Horší je to pro gynekology, zákrok je velmi riskantní a neznám lékaře, který by ho prováděl rád a beze strachu z komplikací.“
Mezi ženami v pokročilejším stadiu těhotenství, které žádají o jeho umělé přerušení, je v Británii poměrně velký počet nezletilých. Spojené království se zároveň může ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi „chlubit“ nejvyšším počtem dětí narozených teenagerům. Vyšších čísel dosahují z vyspělých zemí už jen USA. Stává se, že 13letá slečna otěhotní a ze strachu před rodiči nebo vyhozením ze školy se nikomu nesvěří. Často takovou dívku přivedou až rodiče, protože si všimnou narůstajícího břicha. To už ale těhotenství pokročilo a fyzická i psychická rizika spojená s jeho ukončením významně narůstají.
Nezletilá těhotná může v Británii podstoupit zákrok i bez souhlasu rodičů. Musí ale absolvovat pohovor se speciálně vyškoleným psychologem, který posoudí, zda je klientka natolik psychosociálně vyzrálá, aby mohla rozhodnutí učinit sama. Vždy je poučena o možnosti adopce. Psychologickou pomoc nabízí MSI standardně všem klientkám, pokud o ni mají zájem.
Tento přístup, kdy se lékaři postarají nejenom o zákrok, ale i návaznou „péči o duši“, také není v Česku příliš obvyklý. Podle klinické psycholožky Daniely Saifrtové by bylo jistě ideální, kdyby se zprostředkováním psychologické péče mohl pomoci rovnou gynekolog, v praxi je však klientka odkázaná spíše sama na sebe či na telefonní seznam. Vybrat si může mezi soukromým psychologem, kde si konzultaci musí sama zaplatit, nebo klinickým psychologem, kde je péče hrazena ze zdravotního pojištění. V opravdu akutních případech je k dispozici krizová linka.
„Psychologická péče je rozhodně na místě, mnohé ženy si do dalšího života odnášejí pocity vlastního selhání a různé jiné znaky neadekvátního zpracování této situace,“ varuje Saifrtová před podceňováním důsledků potratů na psychiku. „Mohou se dostavit nepřiměřené pocity viny, vracejí se nepříjemné vzpomínky a výčitky, což se může odrážet jak v péči o později narozené děti, tak v partnerských vztazích či v přístupu k sexuálnímu životu.“
V Británii lze přerušit těhotenství chirurgicky do 24. týdne, nebo pomocí „potratové pilulky“ do 9. týdne. Žádá-li o interrupci nezletilá dívka, dokonce i mladší patnácti let, není za jistých okolností nutný ani souhlas rodičů.
Ukončení těhotenství pomocí mifepristonu je z medicínského hlediska bezpečné a efektivní. Léky používané k ukončení gravidity se používají i v léčbě porodnického krvácení, jde o účinné a levné preparáty. Lukáš Rob Gynekologicko-porodnická klinika v Motole
Někteří lidé si myslí, že sezobnou jednu pilulku, a těhotenství je jak mávnutím kouzelného proutku pryč! Ve skutečnosti potrácí žena doma, a to za vydatného krvácení, bolestí břicha a dalších vedlejších účinků. Rachel sestra na klinice Marie Stopes v Londýně
Ženy mají různé důvody, proč na zákrok přicházejí po 12. týdnu. Některé o svém těhotenství nevěděly, jiným se změní životní podmínky. Dáváme jim šanci, kterou v ostatních evropských zemích nemají. John Spencer člen Královské akademie porodníků a gynekologů
