John Travolta na sebe nechal navěsit třicet kilo silikonu, aby mohl hrát obézní maminu v muzikálu Hairspray, který svérázně bojuje za práva otylých a Afroameričanů.
Stopadesátikilový John Travolta poskakuje v růžových dámských šatech coby paní Edna mezi omladinou. Kolem křepčí černošští tanečníci v kostýmech z šedesátých let a uprostřed nich Travoltova filmová dcerka Tracey, která po mamince zdědila nejen lásku k tanci, ale i tělesné proporce...
Kupodivu se při tomto pohledu nedostavuje útok trapnosti a nutkavá potřeba schovat se v kině pod sedadlo. Muzikál Hairspray sice na první pohled připomíná všechny ty barvotiskové hollywoodské kýče se zpěvy a tanci, je v něm ale víc humoru a nadhledu, než by se mohlo při letmém ohledání zdát.
Může za to především svérázný herec a režisér John Waters, který v roce 1988 natočil ve vlastní produkci stejnojmenný autorský muzikál situovaný na počátek šedesátých let do jeho rodného Baltimoru. Osobitý nezávislý projekt tehdy slavil úspěch mezi nezávislými snímky a v roce 2002 se dočkal ještě úspěšnější broadwayské verze.
V obou provedeních, na něž to aktuální z dílny producentů oscarového Chicaga se ctí navazuje, jde o to, že se energická boubelka Tracey chce prodychtit do taneční show lokální televize.
Tenhle pořad je ovšem dosud vyhrazen jen pohledným a urostlým a v dohledné době se na tom nic měnit nemá. Co se ovšem změnit má, je tzv. Black day.
Jak z názvu vyplývá, je jednou týdně show vyhrazena černošským hudebníkům a tanečníkům. V roce 1962 bylo ještě nemyslitelné, aby v Baltimoru sdíleli černí s bílými jeden taneční parket, aniž by byli alespoň odděleni pořádně tlustým provazem, podobně se nesměli bok po boku objevit na televizní obrazovce. Tracey ovšem podobnými předsudky netrpěla, černá muzika ji uchvátila a ona se rozhodla za Black day a vůbec za práva svých afroamerických přátel bojovat celým svým tělem, které nebylo nijak zanedbatelné.
Outsideři - ať už tlustí či s příliš tmavou barvou pleti -se tu stávají klíčovým tématem, které se díky neotřelému muzikálovému zpracování neproměňuje v topornou moralitu. Základními stavebními kameny tohoto filmu jsou totiž kýč a klišé. Tvůrci si s nimi pohrávají vcelku vlídně bez kruté ironie a výsledek je většinou vtipný.
Hairspray není parodie, jen vcelku plodně těží ze všech obludností, kterých se muzikálový žánr zhusta dopouští. I zmiňovaný boj za práva „silnějších a tmavších“ se tu odehraje s náležitým patosem, přitom se téma nezlehčuje a forma kupodivu nezatěžuje.
Záleží jen na míře divácké otrlosti, nakolik se necháme tímhle záměrně přeslazeným cukrkandlem uchvátit. Některá hudební čísla jsou ryze komická, jiná naopak mají svou hudební i interpretační vážnost.
Ještě že je tu John Travolta jako tělnatá Edna (postavu hrál muž už v předešlých verzích), která podlehne dceřině nadšení a nechá se strhnout v tanečně angažovaném víru. To jsou chvíle, kdy je každému jasné, že Hairspray lze brát vážně jen trochu.
***
Záleží jen na míře divácké otrlosti, nakolik se necháme tímhle záměrně přeslazeným cukrkandlem uchvátit
HODNOCENÍ LN ***** Hairspray USA 2007 Scénář: Leslie Dixon, John Waters Režie: Adam Shankman Kamera: Bojan Bazeli Hudba: Marc Shaiman Hrají: Nikki Blonsky, John Travolta, Michell Pfeifferová, Christopher Walken, Queen Latifahová, Zac Efron a další Distribuce v ČR: Warner Bros. Premiéra: 30. 8. 2007
