TIME OUT LN
Jako na běžícím pásu. Přesně tak sbírá grandslamové tituly Roger Federer. Jen ten z Paříže mu zatím uniká.
Není to tak dávno, co podobně dominoval formuli 1 Michael Schumacher. Pamatujete? Hovořilo se o soumraku F1, sledovanost klesala, někdejší šampioni nad úrovní závodů ohrnovali nos.
Proč se něco podobného neděje ve Federerově případě? Proč se nepíše o úpadku mužského tenisu, proč si fanoušci nestěžují na úmornou pravidelnost, s níž Švýcar drtí své soupeře?
Protože Federer není jen stroj na vítězství. Jeho emoce po vyhraných zápasech jsou uvěřitelné. Triumfy pro něj nejsou rutinní záležitostí. „Byl jsem nervózní, třásl jsem se. A před finálovým zápasem jsem měl úplně studené ruce,“ svěřil se trochu překvapivě na letošním US Open.
To jsou pocity obyčejného člověka. Ne znuděného sportovního božstva, ke kterému má normální fanoušek daleko. A proto Federerova nadvláda tenisu prospívá.
