PRAHA Kamila Velikovská v květnu 2005 zavraždila v rodinném domě ve Zlíně svého manžela. Ten ji fyzicky i psychicky dlouhou dobu týral. Nejvyšší soud v Brně její případ opět posuzoval a potvrdil jí sedm let vězení.
Trest je mírnější, než je za vraždu obvyklé, především proto, že znalci potvrdili dlouhodobé týrání.
Přesto se podle soudu jednalo ze strany Velikovské o poměrně promyšlený čin. Předem si opatřila pistoli a po vraždě se svěřila sousedovi. Ten jí pomáhal zamést stopy.
Tělo svěřili za několik lahví alkoholu bezdomovců, kteří jej měli zakopat v lese.
Bezdomovci však mrtvého muže pouze odvezli do lesa za Vizovickým nádražím. Tělo v pokročilém stadiu rozkladu objevil kolemjdoucí.
Velikovská ve vazbě, kde strávila celkem deset měsíců, napsala knihu „Svobodná, i když za mřížemi“. V ní svůj příběh rozebírá. Pod vládou psychopatického manžela prožila dnes dvaačtyřicetiletá žena celkem dvacet roků. „Kdo nezažije, nepochopí. Ohlížela jsem se jen a pouze na děti,“ svěřila se zhruba před rokem čtenářům internetové diskuse. V současnosti si už svůj trest odpykává ve vězení. Její advokátka Hana Marvanová včera ČTK sdělila, že ještě doporučí klientce podání ústavní stížnosti.
V dovolání u nejvyššího soudu obhajoba uváděla, že Velikovská nejednala v úmyslu manžela usmrtit. Soudy se prý nevypořádaly s nedostatky a rozpory v dokazování. Navrhla také, aby se případem zabýval potřetí vrchní soud, tentokrát ale v jiném složení. Podle verdiktu je však rozsudek tentokrát již v pořádku. „Dosud jsme zamítavé stanovisko od nejvyššího soudu neobdrželi,“ uvedla Marvanová.
Nejvyšší soud kauzu Velikovské řešil již podruhé. U krajského soudu dostala Velikovská původně osm let vězení. Vrchní soud v Olomouci ale trest zpřísnil na deset let.
Poté do kauzy poprvé zasáhl Nejvyšší soud, podle kterého byl rozsudek příliš přísný. Letos proto vrchní soud verdikt změnil a vyměřil ženě sedm let vězení. „Vrchní soud v Olomouci respektoval právní názor Nejvyššího soudu, situaci hodnotil ve prospěch Velikovské a uložil trest výrazně pod spodní hranicí zákonné trestní sazby,“ komentoval zamítnutí Nejvyšší soud.
Svědky fyzických útoků byly dcery i rodiče Velikovské Případ týrání Velikovské označili již dříve znalci za zvlášť extrémní. U soudu vyšlo najevo, že musela například manželovi oznamovat odchod na toaletu, kam ji doprovázel. Svědky brutálních fyzických útoků bývaly nejen její dcery, ale i matka či otec. Psycholožky před soudem uvedly, že se u Velikovské projevil syndrom týrané ženy. Petra Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, který se domácím násilím dlouhodobě zabývá, nechtěla případ Velikovské příliš rozebírat. „Neznám přesné okolnosti, neznám spis. Pokud se u soudu neprokázalo, že jí hrozil bezprostřední útok, tak naše právní normy neumožňují jinou možnost než trest odnětí svobody,“ řekla Vitoušová. „Pokud byla tak dlouho týrána, může mít pocit bezprostředního ohrožení vlastně permanentně,“ dodala.
