HAAG/PRAHA Před třinácti lety přežili krvavé vraždění ve Srebrenici, přišli ale o své blízké. Proto se rozhodli zažalovat OSN, jejíž vojáci v oblasti tehdy působili a podle nich selhali, když je před Srby neochránili. Den před výročím masakru je ale nizozemský soud nepotěšil. Jejich žalobu totiž odmítl. „Soud nemá jurisdikci na to, aby rozhodoval o žalobě proti Organizaci spojených národů,“ citovala AFP z prohlášení soudu. Ve zdůvodnění se pak uvádí, že imunita orgánů OSN znamená, že nepodléhá žádnému národnímu soudu.
S tím ale právník zastupující obžalobu nesouhlasí. Axel Hagedorn proto již oznámil, že se proti verdiktu odvolají, a když neuspějí, podají žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
„To, že má OSN neomezenou imunitu, i když došlo ke genocidě, nemůžeme přijmout,“ uvedl Hagedorn. „Když půjdeme k soudu pro lidská práva, tak uspějeme. Bude to obtížné, ale je to potřeba i proto, aby se zvýšila důvěryhodnost OSN,“ dodal.
Žalobu jeho prostřednictvím podala skupina nazvaná Srebrenické matky, jež čítá asi 6 tisíc pozůstalých, kteří ve Srebrenici přišli o své manžely, syny či otce. OSN a Nizozemsko, jejichž vojáci zde v tu dobu sloužili, jsou podle nich za vraždění spoluodpovědné. Za to, že nizozemští vojáci OSN, kteří měli chránit takzvanou bezpečnou zónu vyhlášenou OSN, nezabránili srbským silám v jejich řádění, požadovali i odškodnění. Jejich právníci nedávno zmínili částku asi čtyři miliardy dolarů. Ve Srebrenici přišlo v roce 1995 o život asi osm tisíc muslimských mužů a chlapců, popravily je srbské jednotky pod velením generála Ratka Mladiče – muže, kterého se stále ještě nepodařilo dopadnout.
„Nikdy jsme nečekali, že bude po všem již v první instanci...je to teprve začátek velmi zajímavé diskuse týkající se OSN,“ prohlásil Hagedorn. Pozůstalí současně žalovali i samotné Nizozemsko, tento proces stále ještě trvá. Pokračovat by měl v září.
Podle právníka zastupujícího nizozemskou vládu nemohl soud v případě OSN rozhodnout jinak. „Kdyby nizozemský soud oznámil, že jurisdikci má, znamenalo by to, že to samé může udělat kterýkoli soud na světě, a to by mělo velmi negativní vliv na samotnou OSN,“ uvedl Bert Jan Houtzagers.
Příslušníci nizozemských modrých přileb měli od Rady bezpečnosti OSN v roce 1995 mandát k ochraně civilních bosenských uprchlíků ve Srebrenici. Podle svědků ale byli velmi slabě vyzbrojeni, aby mohli masakru provedeném srbskými vojáky nějak zabránit. Objevily se tak i informace, že nizozemští vojáci tehdy jen bezradně přihlíželi, či dokonce pomáhali oddělit ženy od mužů, které později Srbové popravili a jejich těla nacházeli do masových hrobů.
OSN již v minulosti přiznala, že v tomto případě selhala, žádný z jejích představitelů ale nebyl za toto selhání učiněn odpovědným. Právníci nizozemské vlády během projednávání druhého z procesů oznámili, že jejich kabinet pomůže Srebrenici znovu vybudovat, důvodem ale určitě není fakt, že by se cítil za masakr zodpovědný. Veškerou zodpovědnost nesou bosenští Srbové, uvedli právníci.
Srebrenické rodiny se včerejšího vynesení verdiktu nezúčastnily, připravují se totiž na smuteční ceremonii, která se odehrává v Bosně vždy v den výročí masakru. „Každý rok procházíme stejným peklem. Otce jsem pohřbila před dvěma lety, stále ale hledám tělo svého manžela, bratra a asi dvaceti příbuzných,“ popsala agentuře AFP své pocity Nafija Aličová.
***
Co se stalo ve Srebrenici? Když 11. července 1995 srbské jednotky pod velením generála Ratka Mladiče obsadily východobosenské městečko Srebrenica, nikdo netušil, že se tato muslimská enkláva uprostřed srbského území stane v příštích dnech dějištěm krvavého masakru. Kolik lidí zde bylo zavražděno, není do dneška jasné. Mluví se o sedmi až osmi tisících. Co se vlastně stalo? Ženy, děti a starce Srbové nechali být. Muže ale pod záminkou, že hledají válečné zločince, odvezli na několik míst a tam popravili.
„Každý rok procházíme stejným peklem. Otce jsem pohřbila před dvěma lety, stále ale hledám tělo svého manžela i bratra.“
