Dluh se stal v dnešní krizi otloukánkem, do kterého si každý s chutí kopne. Problémy předlužených amerických domácností, islandských a irských bank nebo řecké vlády začínají a končí u neudržitelného dluhu. Každý dluh ale není tak špatný, abychom museli všechny dlužníky pranýřovat.
Pokud má podnikatel v ruce výbornou strategii dalšího rozvoje a nemá dostatek peněz na účtu, je rozumné si půjčit. Kdyby čekal, až na investici sám naspoří, konkurence by ho rychle předběhla.
Kde tedy leží hranice mezi dluhem dobrým sloužícím a dluhem špatným trestajícím? Klíčové je, na co si půjčujete, kolik si půjčujete a jaká je struktura vašeho dluhu. Aby dluh sloužil, musí splňovat tři základní pravidla.
Pravidlo číslo jedna, půjčky by měly být čerpány pouze na investice. Pokud si jako maďarské domácnosti půjčujete ve švýcarských francích na televize a dovolené nebo jako řecký stát na krytí běžných platů pro své úředníky, půjčené peníze v pravém slova smyslu projídáte.
Pravidlo číslo dvě, ne všechny investice jsou správné, a proto se míra zadlužení musí pohybovat na rozumných úrovních. Když ponecháme stranou normální podnikatelské riziko (ne každý nový výrobek nebo pobočka splní očekávání), je třeba mít se na pozoru před spekulativními investicemi.
Příkladem může být spekulant na realitním trhu, který koupí byt a nájem mu nestačí ani na splácení úvěru. Jedná se o čistou sázku na další růst ceny, bez kterého se investice nemůže vyplatit a dluh nemůže být nikdy splacen.
Taková spekulativní horečka byla typická pro vrchol americké realitní bubliny. Dnes vidíme podobnou ruletu na mnoha komoditních trzích. Peníze, které Amerika a Evropa napumpovaly do ekonomik, nejsou vidět v klasických úvěrech výrobním podnikům, ale financují se z nich spekulace na další růst cen komodit. Pravidlo číslo tři, struktura vašeho dluhu musí odpovídat tomu, na co si půjčujete. Pokud si podnik bere krátkodobý úvěr překlenující dočasný výpadek hotovosti, je vše v pořádku. Když si ale islandské banky braly jako na běžícím páse krátkodobé úvěry na financování dlouhodobých investic do podniků a nemovitostí po celé Evropě, byla to hra s ohněm.
Když věřitelé islandských bank viděli klesat ceny investic do podniků a nemovitostí, nechtěli krátkodobé půjčky prodlužovat. Banky tak musely hluboko pod reálnou hodnotou narychlo prodávat své investice a realizovat ztráty jenom proto, aby splatily krátkodobý dluh. Dlouhodobé investice by měly být vždy kryté dlouhodobými úvěry.
Všechny tři poučky platí jak pro státy, tak pro banky nebo podniky a v neposlední řadě i pro každého z nás. Poučení z dnešní krize není zavrhnout veškerý dluh. Jenom bychom měli dodržovat pravidla, která zaručí, že se z dobrého sluhy nestane špatný pán.
***
Kde tedy leží hranice mezi dluhem dobrým sloužícím a dluhem špatným trestajícím? Klíčové je, na co si půjčujete, kolik si půjčujete a jaká je struktura vašeho dluhu.
O autorovi| JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
