PRAHA je sídlem panovníků českého státu již od 9. století. První písemnou zmínku o její výstavnosti zanechal ve svém díle židovsko-arabský kupec Ibrahím ibn Jakúb k roku 965. Pravděpodobně již tehdy zde sídlili i židovští obyvatelé. Jejich nejstarší osady byly na několika místech pozdějšího města.
Po vzniku městského opevnění ve 13. století se židovské rodiny stěhovaly do ochrany hradeb na pravý břeh Vltavy, kde později vzniklo uzavřené ghetto s několika synagogami, hřbitovem a židovskou radnicí. Původně bylo ghetto daleko rozsáhlejší, než naznačuje dnešní čtvrť zvaná Josefov (Josef II. udělil židovskému obyvatelstvu na konci 18. století některá občanská práva). Byly tu dvě oblasti oddělené křesťanskou enklávou – jedna v místech tzv. Staré školy (dnes Španělská synagoga v maurském slohu z konce 19. století) a druhá kolem Staronové synagogy.
Uzavřenost ghetta se promítla i do vzhledu pražského starého židovského hřbitova, kde se muselo pohřbívat v několika vrstvách. Byl založen zřejmě v 15. století a pohřbívalo se tu do konce 18. století. Nejstarší čitelný náhrobek patří básníkovi, který přežil jeden z krutých pogromů za vlády krále Václava IV. a zemřel v roce 1439. Jmenoval se Avigdor Kara. Na hřbitově je téměř 12 000 náhrobků, pohřbů tu bylo však mnohem víc. Nejznámější a nejslavnější z pražských Židů byl rabi Jehuda ben Becalel zvaný Löw (zemřel roku 1609), který působil i na Moravě. Jeho náhrobek ve tvaru tumby je vždy plný kamínků, ale také malých lístků s prosbami a přáními.
K významným osobnostem patřil též David Ben Šelomo Gans (1541–1613). Byl to známý matematik, astronom a geograf, který přišel do Prahy z Vestfálska.
Studoval u rabiho Löwa, spolupracoval s císařskými astronomy Johannem Keplerem a Tychonem Brahe. Sám byl autorem rozsáhlého matematického a astronomického díla, které ovšem bylo vydáno až dlouho po jeho smrti.
Je zde také hrob Davida Oppenheima (1664–1736), vrchního rabína pražské židovské obce a zemského rabína českého, autora řady rabínských textů a jiných odborných knih (jeho slavná sbírka knih se dnes nachází v Bodleyanské knihovně v Oxfordu).
Na hřbitově je i hrob primase Židovského města Mordechaje Maisela, mecenáše a zakladatele jedné ze synagog, která dodnes nese jeho jméno.
V historii pražského ghetta se střídala období prosperity i pronásledování. První ochranné privilegium vydal pro Židy již král Přemysl Otakar II. v polovině 13. století. Zlatý věk rozkvětu umění a vzdělanosti nastal v době vlády císaře Rudolfa II. na konci 16. století. Tehdy byla v Praze i známá židovská tiskárna. V pozdějších dobách bylo několikrát rozhodnuto o vystěhování židovského obyvatelstva, vždy se však nakonec Židé mohli vrátit. Po emancipaci židovského obyvatelstva v 19. století došlo ke zbourání středověkého ghetta a výstavbě nové čtvrti. Z historických objektů zůstaly zachovány synagogy z různých historických období, budova bývalé radnice i starý židovský hřbitov. Většina objektů je přístupná veřejnosti a nacházejí se tu sbírky Židovského muzea.
Maiselova synagoga (původně z konce 16. století, po požáru na sklonku 17. století přestavěna a zkrácena, dnešní vzhled pochází z novogotické přestavby na konci 19. století) hostí první část historické expozice, na niž navazuje druhá část ve Španělské synagoze.
Její název je odvozen od stavebního slohu, v němž byla tato budova postavena. Vznikla totiž na konci 19. století na místě zřejmě vůbec nejstarší synagogy (místní název „Stará škola“) v módním maurském slohu. Tato synagoga v centru malého židovského okrsku, odděleného od ghetta, se v 19. století stala centrem reformované bohoslužby. Proto zde byly instalovány i varhany...
Pokračování na straně II
Za židovskou historií
Dokončení ze strany I
Na území Velké Prahy bylo více židovských hřbitovů. Dodnes se pohřbívá na novém židovském hřbitově, který je součástí rozsáhlého areálu komunálních hřbitovů na Olšanech. Je zde pohřben snad nejslavnější pražský německy píšící autor Franz Kafka (1883–1924) i populární spisovatel a novinář Ota Pavel.
Nově upravený je historický židovský hřbitov v Mahlerových sadech na Žižkově (u televizní věže). Tzv. první izraelský hřbitov na Olšanech byl založen původně jako morový v roce 1680 a teprve od konce 18. století sloužil k pravidelným pohřbům. Uvádí se, že zde bylo pohřbeno asi 40 000 lidí. Jsou tu i hroby některých pražských rabínů. K 200. výročí úmrtí byl opraven náhrobek rabína Ezechiela Landaua (1713–1793), opraveny byly i hroby jeho žáka Eleazara Fleckelese (1754–1826), lékaře Jonase Jeitelese (1735–1806) a dalších významných osobností. Hřbitov byl bohužel velmi poničen při výstavbě televizní věže, po nezbytných stavebních úpravách byl zpřístupněn veřejnosti v roce 2001.
KLADNO je dnes průmyslové město nedaleko od Prahy. Velký rozvoj zde nastal v souvislosti s otevřením kamenouhelných dolů v 19. století (šperky z uhelných výchozů zvaných švartna tu vyráběli už Keltové). V této době se ve městě usazovaly první židovské rodiny. Jejich počet stoupal zejména po emancipaci v roce 1848 a v druhé polovině 19. století bylo židovských obyvatel asi 2 % z celkového počtu.
Tehdy byla na místě staršího židovského domu postavena monumentální budova synagogy v eklektickém slohu s novorenesančním štítem podle návrhu pražského architekta Emanuela Brandta.
Nachází se nedaleko náměstí Starosty Pavla (ulice Plukovníka Stříbrného). Bohoslužby se tu konaly do roku 1939, pak byla budova poskytnuta církvi husitské. Tím byla uchráněna za nacistické okupace, kterou bohužel většina zdejšího židovského obyvatelstva nepřežila. Po válce sice byla činnost židovské obce krátce obnovena, ale synagoga už zůstala ve správě husitské církve.
V 19. století byl ve městě založen také židovský hřbitov – vpravo od komunálního hřbitova, od něhož je oddělen zdí (Slánská ulice). Je tu i obřadní domek a hřbitov stále slouží původnímu účelu.
Někdejší proslulá kladenská huť Poldi Kladno (od Leopoldine) nese své jméno podle matky slavného rakouského filozofa.
Ludwig Wittgenstein (1889–1951) se narodil v rodině židovského ocelářského magnáta. Vzdal se části dědictví a pod dojmem událostí první světové války se věnoval filozofii.
Po anšlusu Rakouska emigroval do Anglie, kde působil až do své smrti na univerzitě v Cambridgi.
Jeho život byl natolik dramatický, že se již stal námětem literárního i filmového zpracování.
Za nacistické okupace se Kladno stalo sídlem gestapa, které se v červnu 1942 podílelo na likvidaci Lidic. Právě ve zdejší budově reálného gymnázia byly soustředěny přeživší ženy a děti z Lidic, jež pak byly odvlečeny do koncentračních táborů. Po pětašedesáti letech se u jedné rodiny ve Středoklukách našly unikátní snímky z likvidace Lidic, které nechal za války tajně zkopírovat místní drogista. Členové Říšské pracovní služby bourali v Lidicích domy, ničili lidický hřbitov, měnili okolní terén, a dokonce posunuli tok potoka, aby vymazali Lidice z mapy.
Komunistické procesy v padesátých letech 20. století semlely stovky a tisíce lidí. Mezi ně patřil i Rudolf Slánský (nar. 1901 v Nezvěsticích u Kladna), který byl ve vykonstruovaném procesu popraven jako „hlava protistátního spiknutí“ v roce 1952.
První zmínka o Kladně pochází z počátku 14. století. Rod Kladenských z Kladna byl zřejmě zakladatelem zdejší tvrze. Za dalších majitelů – rytířů Žárských – byla ves v roce 1543 povýšena na město. Od počátku 18. století bylo Kladno v majetku benediktinského kláštera v Břevnově. Z církevní správy se vymanilo v polovině 19. století, kdy začíná nový rozkvět města.
Centrální náměstí historické části – náměstí Starosty Pavla – je obklopeno zajímavými stavbami. V jednom jeho rohu se otevírá pohled na barokní městský zámek. Pochází z let panství kláštera, kdy byl vybudován na místě starobylé tvrze architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Dnes se tu konají svatby, je zde umístěna Zámecká galerie města a Okresní muzeum a knihovna. V centru náměstí stojí arciděkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, jenž vznikl na místě gotické stavby na konci 19. století. Další významnou budovou náměstí je novorenesanční radnice také z konce 19. století. Podstatně starší je deset metrů vysoký mariánský sloup, který byl vztyčen v 18. století. Z 19. a 20. století pocházejí i jiné zajímavé stavby. Za všechny je potřeba zmínit alespoň secesní budovu divadla, slavnostně otevřeného v roce 1912.
Kladenským rodákem byl proslulý starosta Chicaga Antonín Čermák (1873–1933), který se dostal do USA s rodiči již jako batole. Při atentátu na prezidenta Roosevelta jej zakryl vlastním tělem.
Doporučený cíl: V březnu roku 2002 bylo v Buštěhradu, okres Kladno, slavnostně otevřeno Buštěhradské muzeum Oty Pavla u Rotta (dům čp. 56 v Palackého ulici). Odtud pocházel otec slavného a oblíbeného spisovatele a novináře Leo Popper a on sám tu prožil období okupace, zatímco jeho bratři byli v Terezíně. Jméno si rodina počeštila po druhé světové válce...
