Michalovi bylo pár dní, když mu v inkubátoru přestalo bít srdce. Personál porodnice nedával pozor a dítě zůstalo několik minut bez dechu. Nedostatek kyslíku mu nenávratně poškodil mozek a Michal (LN jméno na žádost jeho matky změnily) je i po skoro deseti letech na úrovni novorozence. Krajský soud v Brně mu za to v říjnu 2007 přiřkl coby náhradu za poškození zdraví 16,5 milionů korun. Druhou nejvyšší částku v historii Česka.
K TÉMATU |
Peníze podle Michalovy matky rodině pomohly. Mohli si třeba pro syna koupit dražší vozík nebo dobré auto, štěstí prý ale nikomu nepřinesly. "Tohle peníze nevynahradí. Syn potřebuje neustálou péči a za celou tu dobu jsme třeba nikdy nebyli na dovolené. Chtěli bychom jet spolu všichni, to ale nejde," říká žena.
Peníze navíc podle ní otrávily sousedské vztahy: "Někdo nám na autě prořezal gumy a manžel musel odejít z práce. Zabíral prý zbytečně místo někomu, kdo nic nedostal." Může za to prý závist. "Někteří lidé závidí. Už jsem dokonce slyšela, že by s námi měnili. Drží své dítě na ulici za ruku a říkají, že by se mnou za ty peníze měnili. Co si mám o tom myslet," ptá se Michalova matka.
Právo na soukromí
Přelomový je i čerstvý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. Ten 11. února nařídil tamní fakultní nemocnici vyplatit tři miliony korun rodičům novorozené dívky z Novobydžovska, které infekce v létě 2009 poškodila v porodnici mozek a ona kvůli tomu ochrnula. Infekci přitom na dívku přenesla zřejmě sestra, která sáhla do inkubátoru nevydesinfikovanou rukou.
Rodiče přitom peníze nejspíš dostanou, nemocnice se totiž odvolávat nehodlá. "O odvolání neuvažujeme," potvrdil LN ředitel nemocnice Roman Prymula.
V tomto případě se rodiče domáhali peněz žalobou na ochranu osobnosti (náhradou škody na zdraví se bude teprve zabývat okresní soud), když argumentovali tím, že došlo k zásahu do jejich soukromí, tedy do práva na rodinný život.
Podle brněnského soudce Michala Ryšky bylo až dosud v těchto případech maximum milion korun. Hradecká soudkyně Věra Adámková jej zvedla hned o půl milionu korun na osobu. "Neporovnávala jsem věc s jinými případy, následky jsou ale každopádně nenapravitelné a mimořádně závažné," vysvětluje Adámková, proč rodičům přiřkla zatím rekordní částku.
Skromné počátky
Zničené zdraví nebo ztrátu blízkého člověka dokážou sotva nahradit jakkoliv vysoké částky, přesto mohou udělat život snesitelnějším. Počátky odškodňování v Česku byly ale daleko skromnější a vyhlídky pozůstalých či doživotně postižených byly truchlivé.
Zmíněné třímilionové odškodné pro rodiče ochrnuté dívky má svoji historii a nebylo by možné bez jiné lidské tragédie, která se stala 1. února 1994 na Ostravsku. Tehdy při banální laparoskopické operaci žlučníku zemřela v jedné z tamních nemocnic žena - lékař jí roztrhl břišní tepnu a ona vykrvácela.
Pozůstalým - manželovi a dvěma synům - nemocnice nejdřív řekla jen to, že se ženě zastavilo srdce. Teprve když pátrali dál, dozvěděli se pravdu a na lékaře podali trestní oznámení. Policie ale případ odložila, a tak se všichni tři rozhodli podat civilní žalobu. Rozsudku, který v lednu 1998 vynesl Krajský soud v Ostravě, se však dožili již jen synové, jejich otec totiž dva měsíce předtím zemřel.
Ostravský soudce a dnešní předseda tamního krajského soudu Jiří Doležílek tehdy vynesl průlomový verdikt, když rozhodl, že každému synovi patří za zásah do soukromí 50 tisíc korun. Bylo to v Česku vůbec poprvé, kdy pozůstalí dokázali za zásah do rodinného života smrtí příbuzného něco vysoudit, byť to teoreticky bylo možné již od novely občanského zákoníku z roku 1990.
Dnes Doležílek říká, že mu šlo hlavně o nalezení způsobu, jak prostřednictvím českého práva odškodnit citovou újmu vzniklou smrtí blízké osoby. "Shledával jsem rovněž neblahým stav, kdy z hlediska majetkových dopadů svého jednání je v lepší situaci škůdce při smrti poškozeného (není povinen platit žádnou náhradu) než škůdce v případě, že poškozený jeho protiprávní jednání přežil s poškozením zdraví (v takovém případě je povinen k náhradě škody, která může dosahovat značných částek)," dodává soudce.
Zaplaťte náklady
Případ přesto šťastný konec pro oba syny neměl. Vrchní soud ho vrátil zpět a revizní znalecký posudek zbavil nemocnici odpovědnosti za smrt. Synové nakonec nic nedostali a měli dokonce zaplatit každý více než sedm tisíc korun na nákladech řízení. Proti tomu se ale odvolali a uspěli. "V konečném důsledku jsme byli rádi, že jsme nemuseli platit náklady," vzpomíná jejich advokát Radek Holeček.
Judikát už byl ale na světě. Postupně se jím začaly řídit i jiné soudy a v březnu 2000 ho "schválil" Ústavní soud. Ten tehdy rozhodl, že dcera nemá nárok na odškodnění za smrt matky, kterou lékař z prachatické nemocnice sprovodil v roce 1995 ze světa záměnou krevní skupiny při transfuzi. Důvodem odmítnutí byl fakt, že dcera s matkou nežila. Matka byla naprosto závislá na ošetřovatelské péči, a dokonce byla kvůli své sociální situaci opakovaně hospitalizována. V obecné rovině však tehdy Ústavní soud uznal, že pozůstalí mají na odškodnění penězi nárok.
Poslanci zasahují
Realitu akceptovali i poslanci, kteří v lednu 2004 novelizovali občanský zákoník. Novela pak od května zavedla takzvaný "paušál za smrt" - tedy jednorázové odškodnění pro příbuzné za zaviněné úmrtí blízké osoby. Rodičům, dětem, manželům a manželkám přiřkla jednotně 240 tisíc, sourozencům 175 tisíc korun.
Realita se ale poslanci zregulovat nenechala a další tragický případ ukázal, že soudy mohou příbuzným přiřknout odškodné i nad rámec "paušálu za smrt". Ústavní soud v květnu 2005 rozhodoval dávný případ, kdy se v prosinci 1993 kvůli uklouznutí utopil na pisáreckém jezu Svratky čtrnáctiletý Filip Minařík. Byl už třináctou obětí nebezpečného jezu, který zabezpečovalo jen děravé drátěné pletivo.
Chlapcův otec Josef pak zažaloval o dva miliony povodí Moravy. Neuspěl a obrátil se na Ústavní soud, aby zrušil část "odškodňovacích" paragrafů. Soud mu nevyhověl, ale přesto se vyjádřil k poslaneckému "paušálu za smrt". "Je natolik paušální... proto nevylučuje, pokud jednorázové odškodnění není dostatečnou satisfakcí... aby se dotčené osoby domáhaly další satisfakce podle ustanovení na ochranu osobnosti," rozhodl Ústavní soud.
To se pak projevilo v praxi. V srpnu 2008 dostali manželé Slavíkovi kromě paušálu ještě dalších 800 tisíc korun za to, že Fakultní nemocnice v Bohunicích způsobila smrtelné popáleniny jejich tříměsíční dceři vadným použitím vyhřívací podušky. Soudce Ryška tehdy rozhodl, že paušál není "dostatečnou náplastí" na vzniklou bolest rodičů: "Popálení dítěte lze pokládat za mimořádně traumatizující způsob, mimořádné je to i s ohledem na nízký věk dítěte, které je v tomto věku naprosto bezbranné, a navíc vše, co se jej týká, je mimořádně emotivní, mimořádně traumatizující je i to, že rodiče poměrně hodně dlouho museli přihlížet jejímu umírání," vysvětlil.
V několika dalších případech pak částky za zásah do soukromí a rodinného života dosáhly výše milionu korun. Právě tolik dostala v lednu 2009 od Ryšky třeba Jaroslava Čermáková, kterou nejvíce ze všech čtyř rodičů postihla známá záměna dětí v třebíčské nemocnici. Milionovou hranici prolomila až letos zmíněná hradecká soudkyně Adámková.
V mrtvém těle zdravý duch
Maximální odškodné nařízené soudy za poškození zdraví - tedy za bolest či trvalé následky - jsou nyní řádově vyšší než u žalob na ochranu osobnosti kvůli zásahu do soukromí. Vůbec nejvíc - 18 milionů korun -přiřkl Okresní soud v Karlových Varech v únoru 2007 nyní sedmačtyřicetileté Zuzaně Slavíkové z Horního Slavkova. Matku dvou dětí bolela hlava, a objednala se proto v září 2003 na angiografii do sokolovské nemocnice. Po vstříknutí kontrastní látky zkolabovala a od té doby je zcela ochrnutá. Myšlení má zcela normální, ale "mluví" jen pohyby očí.
Druhou největší částku 16,5 milionu vysoudil od narození ochrnutý Michal a třetí nejvyšší padla v "kauze Cizkrajov". V ní dostal v červnu 2007 od Okresního soudu v Jindřichově Hradci 15 milionů dvanáctiletý Filip Němec z Cizkrajova. Odškodné nařídil soud zaplatit škole, do které chlapec chodil. Na školním výletě se totiž v červnu 2003 málem utopil a kvůli poškození mozku je trvale odkázaný na pomoc druhých.
