Válečný pokřik v titulku je ze strhujícího filmu Kathryn Bigelow Smrt čeká všude. Líčí pár dní ze života speciálního komanda válčícího v Iráku.
V podobně hrůzostrašných a pro běžného smrtelníka nepředstavitelných podmínkách bojuje i česká jednotka známá pod kódem 601. Ostří hoši mají na starost oblast Uruzgán v Afghánistánu, která je místy pod kontrolou talibů.
Poprvé se ve zpravodajství a v pořadu Střepiny mihla krátká reportáž o tom, jak se tam naši vojáci mají a co dělají. Novum je záznam bojové akce.
Vyprahlé pahorky, svítící střely, rachot explozí. Hlášení o pohybu nepřátel, noční útok na vesnici, pronásledování do hor. Mrtví a zranění, výkřik zasaženého vůdce Talibanu, dva Afghánci spolupracující s naší jednotkou odstřeleni, těžce zraněný český voják na nosítkách.
Název akce je Capture or kill (zajmi nebo zabij), naši jdou najisto a ve srážce zvítězí. Vojáci se do vysílaček dorozumívají strohou angličtinou, dokud ve spršce střel jednomu neuklouzne „no, kruci!“, a pak pár vypípaných výrazů, což zahřeje a možná i maličko poděsí, protože najednou víte: to je doopravdy, ta válka se děje, jste u toho.
Ondřej Páleník, velitel jednotky 601, je charizmatický tvrďák, mluví krátce a jasně. Dozvídáme se, že za rok a půl má oddíl za sebou na dvě stě podobných akcí.
Děsně ale za uši tahají eufemismy vojenského mluvčího i toho hocha v kápi, který hovoří na kameru. Říkají, že cílem akce je nepřítele eliminovat a že eliminovat prostě budou, protože od toho tam jsou.
Dalším duchamorným slovem, čert ví proč používaným pro boj, bitvu, přepad, šarvátku, srážku či snad vojenské tažení, je: kampaň.
Uch, když se dozvíte, že při poslední kampani byl zraněn pasák koz, chce se vám smát přes veškerou tu tragiku. Novinář pracující pod nebem, ze kterého se sype akorát sníh, a ne granáty, jenž by se těm vojákům posmíval, by ale musel být blázen.
Ale žádná eliminace a žádná kampaň!
Ne, Češi jsou v Afghánistánu, bojují a zabíjejí.
O autorovi| Jáchym Topol redaktor LN
