Od téhle herečky mám za léta, co se známe, přesněji co mě vyhledala v předminulém působišti, leccos na památku – od vlastních výdobytků ze zahrádky až po měsíční kameny. Zavařeniny jsou už dávno snědené, kameny, které jistě dodávají sílu a ochraňují před zlým, překládám z místa na místo. Její telefonní číslo znám nazpaměť – volá neúnavně, trpělivě a neodbytně se léta připomíná, vím, že nejen mně.
Často je nesnesitelně naléhavá, mnohdy by se člověk radši zapřel, když nemá čas a trpělivost. Jenže si pak uvědomí, že tahle Paní Herečka je osoba naprosto mimořádná. Od roku 1948 hrála v Národním divadle, hostuje na dalších scénách, povětšinou malých, komorních, vytváří nezapomenutelné ženské kreace a přesto, že je jí tolik let (narozena roku 1923!), stále znova se pouští do velikých jevištních „klád“. Hraje s nebývalou intenzitou. A nejen hraje, také píše, radí a dost ráda provokuje...
Luba Skořepová, o ní se tu píše, teď vydala knížku Tajnosti herecké a historky rozverné. Jak jí věk a nadhled zkušeností dovoluje, je bezstarostně upřímná, když vypráví historky a pocity z hereckých šaten. Nedrbe, nepomlouvá, co o svých souputnících vypráví, jí čtenář snadno uvěří. Nemá potřebu se stylizovat ani někoho očerňovat. Za každou historkou je cítit vztah, jaký ta, co vypráví, k tomu, o kom mluví, měla. A navíc přidá dost velkou porci zamyšlení – nad údělem herců, nad osudem postav, jimž věnovala svou knihu. Nebojí se silných příměrů a citově zabarvených výpovědí. Nemá co skrývat, takhle to prostě vidí a tak to cítí, taková vždycky byla – prostořeká, spontánní, pravdivá. Úžasná, léty zbrázděná uhrančivá tvář hledí v knize z každé z mnoha fotografií. Ať z role nebo z civilu, Jsou výmluvné. Svědčí o umělkyni ve vypjatém okamžiku na scéně, o soustředěné, věčně text biflující a divadlu sloužící herečce i o unavené staré paní, která „po šichtě“ jede metrem domů.
Až příště zavolá, nezapřu se. Měla by vědět, že její knížka se líbí. Kolik lidí tak oddaných své profesi, svému umění, svému životnímu názoru tady máme? Apokud jsou, kolik z nich se nedá udolat nezájmem těch, co přišli po nich a vidí už jen sami sebe?
O autorovi| Marta Švagrová, redaktorka LN
