Že to nebude vážný večer, dal mohutný pěvec najevo hned po svém prvním vstupu, kdy vytáhl kapsy mobil a začal si fotit aplaudující publikum. Načež místo árie Falstaffa, jedné ze svých životních rolí, zařadil populární Granadu. „Ukradl jsem ji Carrerasovi,“ prohlásil a dělal na pódiu nemotorné tanečky. Během večera vystřídal šest jazyků a publikum doháněl k hlasitému smíchu.
Do svého operního repertoáru dal čtyřiačtyřicetiletý Velšan nahlédnout árií Jaga z Verdiho Otella a scénou z Gounodova Fausta, kde rozezněl ďábelský smích ve všech polohách. Jeho pravým protipólem byla přizvaná sopranistka Simona Houda Šaturová, jejíž pohyblivý a kontrolovaný hlas i kultivovaný projev se přes nesporné kvality utápěly v síle Terfelova basbarytonu a explozivní osobnosti.
Kdo se těšil na propracované charakterové studie, přišel trochu zkrátka. Ležérní a dobře naložený Terfel se rozhodl publikum hlavně bavit.
A tak coby Dulcamara v duetu z Nápoje lásky laškoval s partnerkou, vylovil z kapsy plechovku plzeňského a s chutí se napil. Tím vygradoval první polovinu večera, v níž ještě zazněla Tannhäuserova píseň k večernici a dvě sopránové ukázky z Rigoletta a Donizettiho Romea a Julie. Dramaturgický pel-mel pokračoval po pauze Mozartem. Předehru k Figarově svatbě nasadil rtuťovitý dirigent Paolo Olmi ve svižném tempu. Koncertní árii a známé Non piu andrai z Figara Terfel „odzpíval“ bez snahy o hlubší uchopení - opírá se hlavně o sytou barevnost svého jedinečného hlasu. Na nevážné notě pluly úryvky z Gershwinovy opery Porgy a Bess či z muzikálu Camelot. Ovšem kde skutečně leží jeho srdce, předvedl Bryn Terfel v tradicionálech Passing By a Loch Lomond, které také natočil.
Večer završil „sváděcí“ duet z Dona Giovanniho, který oba zpěváci nejen bravurně zazpívali, ale i s gustem zahráli.
HODNOCENÍ LN **** Bryn Terfel, Simona Houda Šaturová
SOČR, dirigent Paolo Olmi Smetanova síň Obecního domu Praha, 13. 1. 2009 Pořádala agentura Nachtigall Arts
