Byla-li „Prodanka“ výborně sladěným malířským obrazem, Janáčkova Liška Bystrouška, která měla premiéru o dva dny později v Opéra Bastille, dostala podobu hyperrealistického industriálního veleplátna.
Jurodivý prorok Revírník Převést spíše komorní, intimní, nostalgicky melancholické Příhody Bystroušky na obrovitou scénu moderního divadla je určitě mimořádně obtížný úkol. V koncepci režiséra André Engela, vycházející patrně z dosti povrchní asociace s „českými“ Ostře sledovanými vlaky -jeviště po celé šířce protíná šedý kamenný násep s železničními kolejemi slepé vlečky, která vede kolem humpolácké patrové „panelákové“ stavby (hostinec U Pásků) do jakéhosi pošmourného sila „zemědělského průmyslu“ (myslivna) za bezútěšnou vysokou betonovou zdí, připomínají spíše devastaci venkova v poválečných letech.
V tomto chladně industriálním prostoru se také odehraje nesměle něžné namlouvání Bystroušky a Zlatohřbítka, kteří tu na sebe narazí coby maskovaní zloději. V betonových skružích sídlil Lapák i Jezevec, a následně tedy i Bystrouška. Snad to měl být ozvuk reálného socialismu u nás - ale souvislost s unikátním Janáčkovým holdem životu ve všech jeho etapách unikala do zjednodušení trati života na zimní depresi (celé třetí dějství je zasněžené), z níž Revírník sice prozře k jarnímu sluníčku, ale jen už jako jakýsi „jurodivý prorok“.
I rozlehlé pole slunečnic za tratí evokovalo spíše scelené „jézédácké“ velkolány - navíc nevýhodou tohoto nápadu bylo, že před tímto polem se hemžení zvířeny i lidí opticky ztrácelo a bylo titěrné.
Podobně i americký dirigent Dennis Russell Davies akcentoval svým pojetím agresivitu, atakující hřmotnost, úsečnost bez lyrického kontrastu - a nevyvaroval se přibližností. Hlučností nedal sólistům prakticky šanci - ačkoli finský barytonista Jukka Rasilainen proslul na světových scénách jako mohutný Wotan, zde se jako Revírník nad zvukem orchestru neprosadil. Z Lišky se vytratily intimita, něha, lyričnost, smutek - ale i radost a humor. Kostýmy zvířátek byly sice na dětech milé a vtipné - ale lidští protagonisté byli režisérem stylizováni do neodůvodněně oploštěných obhroublých karikatur. Lapák, po psím způsobu zezadu obskakující Lišku, toto pojetí jen stvrdil. Ocenění si ovšem zaslouží Bystrouška Eleny Tsallagové s jiskřivým průrazným sopránem. Zpívala skvěle a byla hravá, mrštná a vábivá. Také Hannah Esther Minutillo měla pro Zlatohřbítka patřičnou dávku vychloubačného chlapáctví i šarmu.
Objevitelský zázrak Prodanky se Pařížské národní opeře v Opéra Bastille s Liškou zopakovat nepodařilo - i tak se ale český návštěvník Paříže může pyšnit: tři české opery v jedné pařížské sezoně ho k tomu plně opravňují.
HODNOCENÍ LN *** Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky
Dirigent: Dennis Russell Davies Režie: André Engel Scéna: Nicky Rieti Kostýmy: Elisabeth Neumüller, Pařížská národní opera, premiéra 13. října
***
Liška Bystrouška bude na internetu Aby představení přiblížila co nejvíce veřejnosti, rozhodla se národní opera v Paříži je vůbec poprvé zpřístupnit také na internetu. Inscenaci bude možné zdarma zhlédnout 4. listopadu od 19.30 na stránkách www.operadeparis.fr, www.medici.tv nebo www.france2.fr. Pak bude její záznam, patrně za poplatek, ještě k dispozici do 31. prosince. V rámci další propagace Janáčkova díla připravila instituce slevy pro děti školního věku v období podzimních prázdnin.
