Treblinka, slovo jak z dětské říkanky se jmenuje kniha, již napsal jeden z mála přeživších povstání v tomto nacistickém lágru. Kdyby nebyl Richard Glazar už dvanáct let po smrti, jistě by byl jednou z důležitých postav soudního procesu, který se chystá v Německu. Je John Demjanjuk, právě deportovaný z USA, skutečně „Ivanem Hrozným“ z Treblinky? Dost možná není, vždyť se to nepodařilo prokázat ani izraelskému soudu v devadesátých letech. Nicméně muž jménem Demjanjuk se činil u plynových komor v Sobiboru a Majdanku, takže spravedlnost má volnou cestu i ke starci nad hrobem a na „našeho“ Demjanjuka se soustředí oči celého světa.
Oči celého světa se soustředí i na jiné vrahy, byť nemají na krku genocidu, ale „pouze“ terorismus. V čerstvé paměti jsou předčasně propuštění Brigitte Mohnhauptová a Christian Klar z německé Frakce rudé armády (RAF). Mohou se nějak resocializovat? A jak? Ty otázky navodil třicet let starý nález Spolkového ústavního soudu tvrdící, že lidská důstojnost vězně je zachována pouze tehdy, má-li před sebou perspektivu konce života na svobodě. Takže svoboda po 24 letech místo doživotí a na odmítavé postoje příbuzných obětí se zřetel moc nebral.
Oči celého světa se soustředí i na vězně z Guantánama, aniž by se bral velký zřetel na to, že mnozí z dosud propuštěných byli opět chyceni na bojištích války s terorem.
Oči celého světa se ovšem dívají stranou, když Itálie propouští vězněného teroristu Júsufa Magída Mákího (po 23 odsezených letech z třicetiletého trestu). Že vám to jméno nic neříká? Není divu. Možná vám ale něco řekne jméno jeho oběti – Leona Klinghoffera.
Jak skončí Smrt Klinghoffera Smrt Klinghoffera se jmenuje opera, jež se hraje v celém světě včetně Národního divadla v Praze. Je to asi vůbec poprvé, kdy se námětem pro operu stal teroristický útok, respektive jeho oběť, ale ten příběh je skutečně strhující. Přitom jeho závěr, který se píše právě teď, o kterém v těchto dnech rozhodují italské úřady, je ještě nečekanější než samotný únos luxusního námořního parníku.
Píše se 8. říjen 1985 a italskou výletní loď Achille Lauro se 450 cestujícími, právě plující v egyptských vodách, obsazuje čtyřčlenné komando Palestinské fronty osvobození. Nebude-li z izraelských věznic propuštěno padesát spolubojovníků, zabijí všechny Židy, pak Američany a pak Brity na palubě, zní ultimátum teroristů. A výstražnou obětí je Leon Klinghoffer, devětašedesátiletý americký Žid a invalida. Právě Mákí ho zastřelí a rozkáže tělo i s vozíkem hodit přes palubu.
Drama pokračuje, když egyptská vláda – netušící o vraždě – povolí teroristům odlet do hlavního stanu Palestinců v Tunisu. Americké vojenské stroje donutí letadlo s teroristy přistát na Sicílii, takže cesta pro spravedlnost se zdá volná. Ne tak úplně. Italským úřadům totiž proklouzne šéf Palestinské fronty osvobození Abú Abbás. Přes Jugoslávii se dostane až do Zastávky u Brna, neblaze proslulé jako školicí středisko pro teroristy nejrůznějšího zabarvení. (StB ho sleduje jako objekt pod krycím jménem „Lauro“, z čehož plyne, že musí vědět, která bije). Abú Abbáse zatknou až Američané v dubnu 2003 při invazi v Iráku (z čehož zase plyne, že Saddám Husajn nebyl tak nedotčený styky s teroristy, jak se to může jevit) a strůjce únosu Achille Lauro umírá po roce na infarkt v americkém zajetí. Ale čtyři pěšáci útoku z října 1985 jsou v Itálii odsouzeni.
Nicméně pro ty, které zajímá nejenom dopadení pachatelů, ale i průchod spravedlnosti, začíná to pravé drama až teď. Jaký je osud Mákího? Italský stát ho nyní propustil za dobré chování. (Bez ohledu na to, že v roce 1996 se Mákí nevrátil z vězeňské dovolené a až po třech týdnech na útěku byl dopaden ve Španělsku. Bez ohledu na to, že s tím nesouhlasily Klinghofferovy dcery Lisa a Ilsa.) Italský stát ho chce vyhostit a deportovat. Ale italský stát má problém. Mákí nejenže nemá občanství žádného státu, ale navíc se ve vězení oženil s Italkou.
Výsledek? Mákí dřepí už dva týdny v přistěhovaleckém středisku na Sicílii a čeká na rozhodnutí úřadů. Na mysl se derou podivné úvahy. Zatímco italské lodi poprvé vrátily ilegální přistěhovalce do Afriky, zatímco Libye je poprvé přijala, Mákí si dost možná zajistí život v Itálii – tím, že před čtvrtstoletím unesl italskou loď a zavraždil na ní cestujícího invalidu.
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
