Pondělí 25. října 2021, svátek má Beáta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Záchod má ještě své mouchy

Česko

Inspirovaly knihy bulharského autora Entropu Davida Černého, která vyvolala takový skandál? Ne, Georgi Gospodinov je „jen“ pozoruhodným spisovatelem, o čemž se už mohli přesvědčit i čeští čtenáři.

Několik novinářů mě vážně obvinilo, že David Černý si přečetl mé knihy, a tak ho napadlo, aby Bulharsko představil prostřednictvím záchodu, říká bulharský spisovatel Georgi Gospodinov. A dodává, že zatímco bulharská vláda zareagovala hloupě, totiž vážně, lidé Entropu Davida Černého přijímali daleko klidněji, s větším smyslem pro humor. A největší problém podle Georgiho Gospodinova vězel v tom, že Bulhaři nevěděli, že se těmto záchodům říká „turecké“: „Turecko je totiž v Bulharsku problém.“

O záchodech se v knihách Georgiho Gospodinova opravdu často hovoří. V jeho Přirozeném románu tak najdeme kapitolu K přírodní historii záchoda, v knize Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény se tomuto tématu věnuje hned několik povídek. Za všechny Moucha v pisoáru: zatímco na německém pisoáru je jediná moucha - a to ještě nakreslená - a slouží jako „objekt, na který lze mířit“, na balkánském záchodě je to poněkud jinak: „Tak zaprvé - much je víc než jedna. Za druhé - jsou živé. A zatřetí - nesedí na jednom místě.“ Každý ať si na otázku, kam má Česká republika v tomto směru blíže, odpoví sám.

Nepřicházím s dudami Georgi Gospodinov (* 1968) pak také popisuje své pocity „východoevropského autora“ na Západě. Podle něj fakt, že člověk přichází z Východu, rozhodně není plus, protože existují určité stereotypy: „Pro mě bylo důležité, aby se ukázalo, že autor z Bulharska vypadá stejně jako autor z Německa nebo i z Česka - nemá velké zuby, nepřichází s dudami...“

Autor se nejvíce proslavil Přirozeným románem (1999), který se stal nejoceňovanějším bulharským románem 90. let, tedy románem postmoderním. Jedním z jeho ústředních motivů je rozvod: „Všichni chtěli v 90. letech začít znovu, načisto, a tak se staly i velké hlouposti. Tento román, jehož hrdina chce psát samé začátky, ovšem vlastně směřuje ke konci - k záchodům, k peklu, k mouše, která je vždy destruktivní, ke smrti...“

To také vidí Georgi Gospodinov jako příčinu velkého čtenářského ohlasu: „Prvními čtenáři byli lidé z mé generace -v tom hrála roli naše společná paměť. Tím si vysvětluju prvotní úspěch románu. Pak se ale objevili rovněž mladší a ti tam asi našli další věci, které je přitahovaly.“ Přirozenému románu se ale daří nikoliv pouze u mladší generace, nýbrž i v jiných jazycích. Vyšel už ve Francii, USA, Itálii či Německu. Český překlad Ivany Srbkové byl publikován v roce 2005.

Románový úspěch Georgiho Gospodinova přišel poté, co měl již autor za sebou tři básnické sbírky. I v Přirozeném románu se ale přidržel stručnosti a kondenzace - což může být další z faktorů jeho úspěchu: „Když mi vyšel román, mnoho lidí ho považovalo spíše za román básníka než za román romanopisce, proto jsem také lišácky vymyslel název Přirozený román, aby hned bylo jasné, o co jde.“ Neznamená to ale, že by se autor nechal strčit do šuplíku pro bývalé básníky, kteří píší romány. Žánry měnil a mění i nadále. Po románu vydal povídky a další básnickou sbírku. Také napsal scénář ke krátkometrážnímu filmu, který získal zvláštní cenu na Sundance festivalu, a divadelní hru DJ, pojednávající o Donu Juanovi, jakožto věčném hitu, který přechází ze století do století.

A ve výčtu knih by nebylo dobré opomenout ani tituly Bulharská čítanka (1995) a Bulharská antologie (1998), které jsou kolektivním dílem přátel - studentů filologie - a které Georgi Gospodinov považuje za součást karnevalu 90. let.

Tehdy se čtyři kamarádi převlékali za členy modernistické skupiny Kruh z 20. let a pod jejich jmény také psali básně a s nimi pak vystupovali: „Hodně lidí to bralo jako chuligánské hrátky. My jsme ale říkali, aby nás nechali představit tyto básníky, které máme rádi, jako živé autory. Dělali jsme rozhovory i psali recenzi na knihu, která neexistovala. A pak ji čtenáři v knihkupectví hledali. V 90. letech totiž lidé v literaturu věřili - proto byly možné mystifikace.“ Socialistický deficit Dalším z projektů Georgiho Gospodinova byla kniha Žil jsem socialismus, v němž shromáždil 171 osobních příběhů - jeden z nich vyprávěl také šéfredaktor LN Veselin Vačkov. Tuto publikaci doplnil svazek Inventární kniha socialismu, v níž jsou zobrazeny věci denní potřeby z let 1956-1989.

K současné situaci v Bulharsku pak Georgi Gospodinov podotýká: „V 90. letech hodně mladých vzdělaných lidí z Bulharska odcházelo, teď se mi zdá, že lidé, kteří se dobře realizovali doma, kteří tehdy neodešli, ztratili naději v to, že věci by mohly být lepší. Nemluvím o penězích a práci, ale o motivaci.“

Dvacet let po roce 1989 ale nemáme společnou jen značnou deziluzi. Především je to minulost v sovětském bloku, jak ukazuje autorův text Suvenýr a symbol, právě vydaný v časopise Plav: „...socialistický deficit dospěl k tomu, že se mytologizovaly věci, které byly pro západního člověka částí masové spotřeby, k paradoxu, že se sbíralo to masové, dostupné, unifikované, ne to unikátní... sám výrobek zůstává neskutečný, nedostižný... a jako kult se vyzdvihuje obal, prázdná forma.“ Na poličkách vystavené plechovky od koly, kartony od cigaret, to přece velmi dobře známe.

Georgi Gospodinov se tedy zabývá minulostí - ale tu vlastní jako by nechával zahalenou... Již v samotném Přirozeném románu ovšem charakterizuje současný svět jako prostředí, v němž je „tragické odepřeno“ a kde se „už nepláče a už se nesměje“. A tak je bulharský spisovatel ve svých knihách velmi osobní, ale zároveň používá „literární hru“: „Jen zřídka si vymýšlím. Když ale něco podáte slovy, tak už to je literatura. Nevím, kde přesně je ta hranice. Když mi povíte o rozvodu, tak už je to příběh o rozvodu, a ne váš rozvod... Kdo čte mé knihy, je seznámen s životem Georgiho Gospodinova. Ale kdo je Georgi Gospodinov?“

A bulharský autor pak naši pražskou rozmluvu uzavírá odkazem na slavnou větu Gustava Flauberta „Paní Bovaryová jsem já“, přesně ve stylu postmoderního autora: „Georgi Gospodinov nejsem já.“

***

PORTRÉT TÝDNE Georgi Gospodinov

Bulharský básník, prozaik a scenárista napsal nejoceňovanější bulharský román 90. let, který pojednává o intimním tématu rozvodu

Autor:

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!