„Celá ta věc spočívá v tom, že jsme v létě provedli v klubu rekonstrukci. Modernizovali jsme ho a snažili se, aby sem nechodili jen narkomani. Tedy, ne že by sem chodili jen oni... Třeba záchody byly ve strašném stavu, jestli si vzpomínáte,“ říká mi Stanko, který do Roxy přišel jako „krizový manažer“ před rokem a půl. Já si z mladších let matně vzpomínal na těsné kabiny, u nichž stály ženy, byť na ledacos zvyklé, frontu.
Když mi pak jde nové záchody do přízemí klubu ukázat, je zřejmé, že je na ně hrdý, a já musím uznat, že právem. Zvláště ženská část je pojata velmi působivě, každá kabinka je vymalována jinými barvami, což přes matné sklo tvoří zajímavý efekt.
„A co těm kontrolorům mohlo na tom vadit?“ ptám se.
„Myslím si, že nic a o ty záchody vlastně ani nejde, ty jsou záminkou,“ říká Stanko. „Tady se sešly dvě věci: za prvé, Roxy má dlouhodobý problém s několika obyvateli přilehlého domu v Rybné ulici. Na jejich popud se také ta úterní kontrola uskutečnila. Jim vadí samozřejmě hluk, který přitom – a v tom je ten paradox – nepochází z klubu Roxy, kde jsou normy nastaveny tak přísně, že ze sálu nevychází téměř nic, nýbrž z kavárny NOD, kde se pravidelně konaly diskotéky a kde při otevřeném okně hráli dýdžejové, i když jsme je na to dlouhodobě upozorňovali.“ „Ale chápu,“ říká Stanko, „že lidé nemusí rozlišovat, jestli jde hluk z klubu, nebo z kavárny, když to samozřejmě chápou jako jeden podnik, tedy jednu Roxy. Tak tohle byl jakýsi spouštěč zásahu. To úplně chápu a mám maximální snahu to co nejrychleji vyřešit. Provozovatelům kavárny jsem už na podzim zrušil nájemní smlouvu, takže doufám, že věc se vyřeší ke spokojenosti všech.“ „A ten druhý důvod?“ ptám se, přičemž mám trochu pocit, že se Stankovi do něj příliš nechce nebo je mu trochu nepříjemný.
„My jsme nepředpokládali, že takové stavební úpravy, jaké jsme tam provedli, to znamená vybourání pár příček a rozšíření toalet, je nutné hlásit. Stavební úřad si myslí, jak je vidět, něco jiného. To chápeme, i když si myslíme, že jsme zase takovou chybu neudělali. Ale nezbývá nám než rozhodnutí úřadů respektovat a projít běžným stavebněprávním řízením.“
Stanko si myslí, že by se věc mohla docela rychle vyřešit. „I z toho, jak kontrola probíhala, jsem měl dojem, že úředníci nemají snahu klub potopit. Prostě především jde o byrokratickou nebo řekněme administrativní záležitost.“
Zda to tak vidí také na úřadu Prahy 1, nešlo včera zjistit, neboť pan inženýr Bukovjan ze stavebního odboru mi do telefonu vlídně sdělil, že mi nemůže říci nic jiného, než že se mám obrátit na tiskovou mluvčí, a Veronika Blažková, tisková mluvčí, mi sdělila, že vše, co může k věci říci, vyšlo v tiskovém prohlášení. Tiskové prohlášení bylo citováno v úvodu tohoto článku.
Půl roku by byl průšvih Jaroslav Stanko vidí věc optimisticky, nebo aspoň tak mluví. Říká, že by se mělo vše vyřešit do dvou tří měsíců, přičemž stop stav se netýká divadelního prostoru a galerie NOD, která pokračuje v provozu.
Pak však připustí, že existuje i špatný scénář, kdy by byl klub uzavřený třeba půl roku a to by pak nastala potíž, neboť by nebylo na výplaty pro pětadvacet zaměstnanců a z problému klubu by se stal problém sociální.
Čili shrnuto: Roxy, tenhle veterán klubové scény, zrozený z ducha divokých devadesátých let, prožívá paradoxní krizi, v níž není úplně zřejmé, jde-li v ní o banální problém se špatně zkolaudovanými záchody, nebo třeba ještě o něco podstatnějšího než o špatně rozmístěné hasicí přístroje a nedostatečně označené únikové východy, jak uvádí mimo jiné ono tiskové prohlášení.
***
Roxy/NoD
Známý hudební klub a experimentální prostor sídlí v Praze 1 v Dlouhé třídě 33. Původně zde fungovalo kino, restaurace a taneční sál, kde se kdysi konaly slavné pražské bály. Zničené prostory, které v dobách komunismu znatelně zchátraly, získala v konkurzu v r. 1992 Linhartova nadace, kterou založila skupina lidí sdružených kolem architekta Jana Mayera a po nejnutnějších stavebních úpravách zahájila provoz experimentálního prostoru Roxy, který si za dobu své existence vydobyl místo domácí jedničky mezi kluby. Téměř denně zde od té doby probíhají koncerty živé hudby, hudební párty, divadelní představení a klub má i konkrétně koncipovaný výstavní program. Během let zde vystupovala řada respektovaných umělců domácí i zahraniční hudební scény. V divadelním programu se prezentuje vyhraněná část domácí alternativní scény, například tandem Svoboda/Kolečko zde uvedl svůj projekt Pornohvězdy, David Prachař a Jan Nebeský zde naposledy nastudovali NoD Quijote.
