LONDÝN/PRAHA V Polsku byl vládnoucí režim donucen k uspořádání částečně svobodných voleb, více či méně se komunismus drolil i v Maďarsku a Československu a do pádu berlínské zdi zbývalo jen pár měsíců. Britská premiérka Margaret Thatcherová ale místo radosti dávala najevo obavy z příliš překotných změn. Tedy alespoň podle tvrzení britského deníku The Times, který se odvolal na záznamy ze schůzek státníků, které si z Kremlu odnesl tehdejší sovětský prezident Michail Gorbačov.
„Nechceme sjednocené Německo,“ svěřila se prý Thatcherové během schůzky s Gorbačovem v Moskvě. Psalo se září roku 1989, do pádu berlínské zdi zbývaly dva měsíce a do opětovného vzniku jediného Německa jen něco málo přes rok. „Železné lady“, považované za jeden ze symbolů vítězství Západu nad komunismem, se ale tehdy takový scénář nezamlouval. „Vedlo by to ke změně poválečných hranic. To nemůžeme dopustit, protože takový vývoj by podkopal stabilitu celé mezinárodní situace a mohl by ohrozit naši bezpečnost,“ prohlašovala prý Thatcherová.
Dojem z Jaruzelského O jejích výhradách ke sjednocení Německa - a nejen jejích, hodně zdrženliví byli i Francouzi - se již mluvilo i dříve. Podle pátečního vydání deníku The Times jsou ale poprvé podloženy takto detailními záznamy. K nim se prý před několika ledy dostal mladý historik Pavel Stojlov, když bádal v Gorbačovově soukromém archivu. Okopíroval si více než tisíc dokumentů týkajících se sovětského politbyra, a když se přestěhoval do Londýna, vzal je s sebou.
Z těchto materiálů vyplývá, že Thatcherová měla obavy nejen ze sjednocení Německa, ale i z příliš rychlého pádu komunismu ve střední a východní Evropě. Kvitovala například, že Gorbačov reagoval s rozvahou na polské volby z června 1989, v nichž komunisté prohráli prakticky vše, co bylo dáno do svobodné soutěže. A dodala, že na ni udělaly „hluboký dojem“ odvaha a vlastenectví generála Wojciecha Jaruzelského. Tedy muže, který stál za vyhlášením stanného práva v roce 1981 a zůstal v čele Polska i během demontáže komunismu.
„Rozumím vaší pozici následujícím způsobem: vítáte, pokud jde každá země svoji cestou, za podmínky, že Varšavská smlouva dál existuje. Naprosto vaši pozici chápu,“ uvedla Thatcherová.
Následně si prý britská premiérka vyžádala, aby další konverzace nebyla zaznamenávána, s čímž Gorbačov souhlasil. Přesto se o ní záznamy zachovaly, byť s dovětkem, že jsou založeny pouze na paměti ostatních účastníků. Thatcherová prý mluvila o „obavách“ v souvislosti s vývojem v tehdejším Východním Německu a předvídala „velké změny“.
Velkou rezervovanost ohledně německého sjednocovacího procesu dávali najevo i Francouzi. Tehdejší prezident Francois Mitterand například prohlašoval: „Mám Německo tak moc rád, že bych dal přednost dvěma.“ A jeho poradce Jacques Attali se zase podle britských Times nechal slyšet, že radši než mít sjednocené Německo „by odletěl na Mars“.
Značně ambivalentní postoj k pádu berlínské zdi a zániku NDR měl i sám Gorbačov. Známá je jeho silná nedůvěra vůči tehdejšímu východoněmeckému vůdci Erichu Honeckerovi. Jak se píše v knize Dějiny NDR, jeho nástupce Hanse Modrowa ovšem v lednu 1990 ujišťoval, že Sovětský svaz proti sjednocení obou německých států „v zásadě nic nenamítá“. Podle britského deníku se v Kremlu dokonce těsně před pádem berlínské zdi mluvilo o tom, že by její stržení mohla iniciovat i přímo Moskva.
A i když Gorbačov svůj původně vstřícný postoj ke sjednocení Německa postupně přitvrdil, jeho ani britské či francouzské výhrady už nastartovaný proces nezastavily. „Jakkoliv se Britové a Francouzi snažili tento proces zpomalit, vývoj v Německu už byl natolik rychlý, že veškeré iniciativy tohoto druhu vždy přicházely s velkým zpožděním,“ komentoval to pro LN historik Petr Luňák.
Od 3. října 1990 tak začalo opět existovat jen jedno Německo.
***
„Jakkoliv se Britové a Francouzi snažili tento proces zpomalit, vývoj v Německu byl natolik rychlý, že přicházeli s velkým zpožděním“
