Zápas nevládní organizace Růžový panter je v jistém smyslu patetický, je to zápas Davida proti Goliášovi, přičemž Goliáš po Davidovi dupe a natírá si ho na chleba. Nad tím by mohl leckdo pokrčit rameny, jelikož je to běžná věc, a naopak vítězství Davida nad Goliášem bylo cosi, co se neopakovalo od dob, kdy Starý zákon byl svěží novinkou na pultech knihkupců. Zarážející ovšem je, že se to děje za vydatné podpory státu, konkrétně tedy soudnictví.
Růžový panter je nevládní organizace, která si vzala na mušku korupci v tomto státě. Nevyhnutelně se dostala do konfliktu, nevyhnutelně následoval soud.
A teď, už nikoli nevyhnutelně, soud vynesl rozsudek, podle něhož Růžový panter musí coby organizace zaplatit postižené osobě sto tisíc korun a náklady řízení. V tuto chvíli nemá smysl bádat nad tím, do jaké míry soud rozhodl dobře nebo špatně, prostě soud rozhodl, Růžový panter podal ústavní stížnost a obrátil se na veřejnost.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Za podpory lidí, jimž leží korupce v žaludku a rádi by k zápasu proti ní přispěli, začal oněch sto tisíc plus soudní výdaje splácet a k úterku 23. října byl připraven pokutu uhradit do haléře celou. Jenže „smysl cvičení“ byl jinde. Smysl cvičení je likvidace nepohodlné organizace. K tomu opět přičinlivě přispívá soud. Ten „neví“, že Růžový panter platí a že je připraven zaplatit a doplatit. On nemusí vědět, protože zákon neurčuje, že to má vědět a že ten, komu je placeno, mu to má oznámit a že on sám se má zajímat o pravý stav věcí. Soud prostě uvalil na organizaci Růžový panter exekuci v plné výši původně vymáhané sumy, a tím dal tomuto zvířeti další ránu za uši.
Definitivní?
Podpora veřejnosti, to je pozitivní stránka celého případu. Bohužel, těch negativních je mnohem víc. Všechno to začalo před čtyřmi lety, kdy se Růžový panter začal zabývat kauzou lehkých topných olejů. Už první tisková zpráva o výsledcích přezkumu vyvolala žalobu. Olomoucký podnikatel Tomáš Paclík v jisté době spolupracoval s lidmi, kteří byli později souzeni a odsouzeni za přípravu vraždy související s lehkými topnými oleji. Ve zmíněné tiskové zprávě se psalo, že tento Tomáš Paclík se s těmito lidmi „spolčil v rámci svých podnikatelských aktivit“. Právě slovo „spolčil“ se stalo záminkou k prvnímu kroku likvidace nepohodlné organizace. Sám soud musel uznat, že Paclík s těmito lidmi ve spojení byl a že Růžový panter se celkem logicky ptá nynějšího ministra vnitra Ivana Langra, jak se k Paclíkovi staví -pronajímal mu totiž kanceláře ve svém domě v centru Olomouce a s jedním ze zmíněných odsouzených Vratislavem Kutalem byl na společné dovolené v Africe. To vše jsou nezpochybnitelná fakta. Přesto soud vydal likvidační rozhodnutí, a když Panter pod touhle ranou díky veřejnosti nezhynul, musel se rozpřáhnout znovu.
Chceme to?
Nelze prokázat, že by soudy chtěly nevládní organizaci uškodit nějak záměrně, počkejme na dohru u Ústavního soudu. Nejkurióznější je však nejnovější rozhodnutí, které je výsledkem kombinace nastavení paragrafů a šikanózního chování věřitele. Organizace si mohla vybrat. Buď likvidaci, nebo sehnat prostředky na pokutu. Pokusila se s osudem poprat a založila účet, který je vidět na internetu, na který občané dobrovolně přispívají, aby panterovi pomohli. Z účtu je patrné, že každou chvíli odchází věřiteli nemalé peníze na uspokojení jeho pohledávky uložené soudem. Každý týden deset tisíc. Dnes by to bylo už více než sto tisíc. Jenže... Po zaplacení většiny peněz náhle nastupuje soud a dožaduje se pro věřitele celé sumy, jako by panter nezaplatil ani korunu! A věřitel? Mlčí. Panter teď musí běhat po soudech a honit úředníky a soudce a dokazovat, že už téměř vše zaplatil, doprošovat se, aby neoprávněnou exekuci soud zastavil co nejdříve, protože požadavek věřitele je v této chvíli neoprávněně vysoký. Panter chce doplatit věřiteli to, co mu náleží, a začít znovu pracovat.
Takže ta správná otázka musí znít asi takto: stojíme o to, aby existovaly a fungovaly nevládní organizace, jako je Růžový panter? Pokud ano, pak je třeba mu pomoci. Nejsem ten pravý, kdo by měl radit, jak se to má dít, snad s jedinou výjimkou - uvedu webovou adresu http://www.ruzovypanter. cz. Tam všechny potřebné informace jsou - i o konkrétní pomoci, kterou potřebuje.
Bez podpory veřejnosti by panter už zcepeněl, síly, proti nimž stojí, jsou příliš mocné. Pokud se to stane, bude to demotivující signál pro každého, kdo by někdy v budoucnosti touhle cestou chtěl jít.
A ještě jeden přípodotek si dovolím. Kauza se roztočila kolem tiskové zprávy, tedy kolem něčeho, co má mnoho společného s žurnalistikou, se svobodou slova. Měli bychom si na ni vzpomenout, až zase některého z našich mocných napadne, že té svobody je moc a že oni, mocní, žijí v tyranii žurnalistů. Pravda je taková, že už za stávajících poměrů každý žurnalista, který se pokusí tahat kaštany z ohně, riskuje pro sebe i pro svou redakci dalekosáhlé sankce. Oporu nemá žádnou, jeho oborový syndikát je naprosto vyčpělá bezobsažná organizace bez jakékoli váhy a autority. Případ Růžového pantera bohužel naznačuje, na kterou stranu se soud bez pořádného zdůvodnění ve sporném případě ochotně přikloní. A mohlo by být hůř, mnohem hůř, kdyby to dopadlo tak, jak by si mocní přáli.
O autorovi| ONDŘEJ NEFF, novinář a spisovatel
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Ondřej Neff, novinář a spisovatel
