Minulý týden přišla rána.
České školství už lze označit za „dobré“ jen s odřenýma ušima: v mezinárodní studii PISA země opět klesla. Poradci z firmy McKinsey přicházejí jako na zavolanou s návrhy na nápravu. Otázka zní, jestli se budou zdejší společnosti líbit. Umíme ještě číst? zní titulek nejnovější výzkumné zprávy o tuzemském školství. V pravidelném celosvětovém měření PISA propadli 15letí Češi ve čtenářské gramotnosti. Slabá útěcha: jejich výsledek je na úrovni vrstevníků ze Španělska, Řecka, Slovinska, Slovenska či Izraele; pod ně se rychle sesunulo Rakousko.
Jenže i české školství jako celek setrvale sjíždí z dosavadní kategorie „dobré“ (good) na okraj škatulky „dostatečné“ (fair). Pravda, v přírodních vědách a v matematice se čeští žáci zatím drží v solidním průměru nejvyspělejších zemí; uspěli, stejně jako mladí Norové nebo Francouzi. Ale už nikoli ve schopnosti porozumět textu či grafu a vytáhnout z něj informace.
Přesněji řečeno, jak kdo: žáci z Prahy mají velký náskok (jsou na úrovni Německa či Švédska), slušné a vyrovnané výsledky má Zlínský kraj, ale na dně jsou Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. V Karlovarském kraji 40 % patnáctiletých nedosáhlo ani druhé z šesti čtenářských úrovní - té, která se považuje za základní předpoklad pro běžné každodenní situace.
Nabízí se však i recept. Krátce před průzkumem PISA nejuznávanější světová poradenská společnost McKinsey zveřejnila studii o úspěšných vzdělávacích systémech (ten český mezi nimi není), obsahující analýzu reforem. Mnohým z nich se pražská pobočka McKinsey věnovala už ve své zářijové studii, zaměřené na české školství.
Tohle jsme prosím ještě nebrali Pokud jste si pomysleli cosi skeptického o dnešní mládeži, která už ani neumí číst, což by se za našich let stát nemohlo, zkuste si nejprve test z PISA sami.
Úloha Virtuální dojíždění obsahuje dva texty. První se jmenuje HUDBA BUDOUCNOSTI: Jen si představte, jak by bylo úžasné dojíždět do práce „virtuálně“ po elektronické dálnici a všechnu práci vyřizovat na počítači nebo po telefonu! Už byste se nemuseli mačkat v přecpaných autobusech a vlacích ani marnit dlouhé hodiny dojížděním do práce a zase zpátky. Mohli byste pracovat, kde by se vám zachtělo -jen si zkuste představit všechny ty možnosti, které by se tím otevřely!
Druhý má titulek KATASTROFA NA OBZORU: Zkrátit čas strávený dojížděním a snížit energii, kterou při něm spotřebujeme, je jistě dobrý nápad. Mělo by se toho však dosáhnout zlepšením systému veřejné dopravy nebo přiblížením pracoviště k bydlišti. Odvážná myšlenka, že se práce na dálku má stát běžnou součástí života nás všech, by vedla pouze k tomu, že se lidé budou stále více uzavírat do sebe. Opravdu chceme ještě více oslabit náš pocit sounáležitosti s druhými?Přečetli jste? Nyní otázka č. 1. Jaký je vztah mezi texty HUDBA BUDOUCNOSTI a KATASTROFA NA OBZORU?
A) Používají rozdílná zdůvodnění, ale nakonec dojdou ke stejnému závěru.
B) Jsou napsány stejným stylem, ale zabývají se naprosto rozdílnými tématy.
C) Vyjadřují stejný názor na věc, ale docházejí k rozdílným závěrům.
D) Vyjadřují opačné názory na stejné téma.
Otázka č. 2: Jaký druh práce by se formou virtuálního dojíždění vykonával těžko? Zdůvodněte.
Otázka č. 3: Se kterým z následujících výroků by souhlasili autoři obou textů?
A) Lidé by měli mít možnost pracovat tolik hodin, kolik chtějí.
B) Není dobré ztrácet spoustu času dojížděním do práce.
C) Virtuální dojíždění by nevyhovovalo každému.
D) Navazování společenských styků je nejdůležitější součástí práce. Je teď už jasnější, proč čeští žáci neuspěli? Tohle se ve škole neučili.
Pokud jste na první otázku zakroužkovali D, na druhou jste napsali třeba „instalatér - z domova nikomu dřez neopravíte“ a na třetí B, pokračujte ve čtení. Pokud nikoli, nemá cenu se dál tímto článkem zatěžovat, protože byste mu pravděpodobně stejně neporozuměli.
Co mají společné Česko a Řecko Možná nemůžeme být hned Finsko, Jižní Korea a Singapur, jejichž vzdělávací výsledky jsou pro nás zatím nedostižná liga. Tyto země patří mezi premianty světové studie McKinsey (How the world´s most improved school systems keep getting better - Díky čemu se země s nejlepšími školskými reformami udržují na špičce, listopad 2010). Ale mohli bychom být jako Německo. A lze toho dosáhnout poměrně rychle, jak ukazuje nová školská hvězda střední Evropy - Polsko.
Nejprve z té lepší strany: co je na českém školství dobrého?
1. Aktuální světová studie McKinsey české školství ještě pořád řadí mezi „dobré“. To platí i po posledním průzkumu PISA, i když už výsledek balancuje na hraně.
2. Čeští učitelé navzdory nízkým platům zůstávají v branži. Přibližně 10 % z nich se blíží nejlepší mezinárodní praxi - odhaduje na základě stovky hloubkových pohovorů pražská McKinsey (Klesající výsledky českého základního a středního školství, září 2010).
3. Některé kroky úspěšných reformních zemí už jsme provedli. Například decentralizaci na úroveň krajů a možnost, aby si učitelé sami uzpůsobili osnovy.
Potíž je v tom, jak upozorňuje česká McKinsey, že stát si jasně nestanovil, jaké vzdělávací výsledky konkrétně očekává, a neměří, jestli se k nim blížíme. Například u čtenářské gramotnosti jsou cíle poměrné volné: „Čtení a pochopení textů přiměřené obtížnosti, pro sebe i nahlas. Rozpoznání hlavních myšlenek a podrobností v textu vhodném pro daný věk. Posouzení úplnosti či neúplnosti jednoduchého testu.“
McKinsey to srovnává se čtenářskými úrovněmi ve studii PISA, kde se třeba na páté úrovni očekává „nalezení a případné seřazení nebo zkombinování většího počtu složitě vložených informací, z nichž část může být mimo hlavní stať textu. Posouzení, které informace v textu jsou z hlediska zadání relevantní. Vypořádání se s vysoce hodnověrnými a/nebo rozsáhlými protichůdnými informacemi“.
McKinsey ohromeně píše, že Česká republika je spolu s Řeckem jediným státem EU, jenž nedělá vlastní celostátní hodnocení. „Přijeli jsme do některého kraje a ptali se lidí ve školství, která škola je dobrá. Obvykle uvedli tu, která je aktivní,“ líčí Branislav Kleskeň z McKinsey, který českou studii vedl. „Pak se zeptáte, která je špatná -a často neumějí říct. Nemají data.“
Pokračování na straně 27
Zachraňte české žáky. I učitele
Dokončení ze strany 25
McKinsey doporučuje získat nejprve lepší data. Mimochodem: zprávě dělali odborné oponenty čeští experti na školství Jana Straková, David Greger nebo Ondřej Šteffl. McKinsey opatrně připouští, že v tomto bodě - plošné testování - s nimi experti zásadně nesouhlasili.
Jako Němci. Ale i jako Rumuni McKinsey netrvá na tom, že by se výsledky nutně měly zveřejňovat. Pravda, rodičům by to velmi usnadnilo výběr školy. Ale konkurenční boj by mohl umrtvit přátelskou atmosféru, kdy vynikající učitelé z úspěšných škol poskytují rady a pomoc kolegům z horších ústavů, a školy by se mohly chtít zbavit slabších žáků. Proto například Singapur nebo Finsko výsledky svých testů nezveřejňují a přestal s tím i Hongkong.
Rozdíly jsou totiž u nás hlubší než jinde. Branislav Kleskeň vzpomíná, jak ho ohromilo, když mu jeho lidé nosili výsledky z regionů: „Říkal jsem jim, že to není možné, že musí být chyba v datech.“
Pro ilustraci: v posledním testu čtenářské gramotnosti PISA se většina evropských zemí nachází na škále mezi 385 body (Albánie) a 536 body (Finsko). Česká republika jako celek má v průměru 478 bodů. Ovšem pražské školy měly výsledek o dvacet bodů lepší (na úrovni Německa), kdežto školy v Karlovarském či Moravskoslezském kraji o 38 bodů horší (na úrovni Srbska či Rumunska). Co s tím?
Kam jdou ti nejlepší? Na práva Největší vliv na vzdělávací výsledky mají pochopitelně samotní učitelé. McKinsey jim doporučuje mj. zvýšit nástupní platy, aby profese přitahovala nejlepší mladé lidi.
Česká studie vtipně využila data z přijímacího testu firmy Scio, jejž tuzemské fakulty používají nejčastěji (konkrétně test obecných studijních předpokladů, který měří analytické a kritické myšlení). Ti, kteří v něm uspějí nejlépe, jdou na práva. Ti druzí na humanitní obory. Ti s třetím nejlepším rozhledem a analytickým myšlením jdou na lékařství, ekonomii a přírodovědu.
Průměrný výsledek studentů pedagogiky je nejhorší. Jen 10 % z nich patří do pětiny populačního ročníku, která měla v testu Scio nejlepší výsledek (zato do ní patří 68 % právníků).
Mimochodem většina pedagogů uvádí, že má dost možností pro další školení. Ale v posledních dvou letech ji využilo jen 20-35 %; v zemích EU je běžných 40-60 %.
Druhý nejdůležitější vliv na výsledky mají ředitelé. Jenže ti jsou zahlceni administrativou a provozními věcmi. Stejně tak jejich zástupci: sestavují rozvrhy, zajišťují suplování... Tím většina z nich stráví polovinu času; jen asi 20 % času věnují zlepšování výuky (McKinsey to uvádí na základě vlastní ankety mezi 650 řediteli a 450 zástupci). Mělo by to být spíš obráceně.
McKinsey navrhuje zavést databázi možných uchazečů o místo ředitele. Například v Praze a okolí se na volné místo hlásí 3-7 kandidátů, jinde však jen jeden či dva. Centrální databáze by hledání ulehčila.
Nic nevím. Výborně!
Třetí velký vliv mají zřizovatelé škol, především obce. Tým Branislava Kleskeně ve zprávě uvádí typický výrok zřizovatele: „My odpovídáme za provoz, ne za kvalitu.“ Více než 85 % ředitelů si stěžuje, že nedostává od zřizovatelů žádnou zpětnou vazbu.
Jedna nová ředitelka si konzultantům z McKinsey posteskla, že její hodnocení znělo takto: „Od té doby, co jste před rokem začala, jsem o vás nic neslyšel, takže je asi všechno v pořádku.“ Teoreticky by měly kvalitu hlídat školské rady, ale nemají k tomu dost informací.
Za čtvrté musely by se změnit i pedagogické fakulty. Podle McKinsey dnes sen asi 4 % studijního programu věnují praktickému tréninku - v nejlepších školských systémech je to 20-40 %. A změnit by se musela Česká školní inspekce, která má dnes za úkol hodnotit spíš plnění zákonů a vyhlášek než kvalitu výuky. Jen by to musel někdo chtít Celosvětová studie McKinsey jako vzor v regionu uvádí Polsko, které reformovalo v roce 1998 za vlády Jerzyho Buzeka a jeho ministra školství Miroslawa Handkeho (podobně třeba v Lotyšsku tuto roli sehrál ministr školství Andris Piebalgs, pozdější eurokomisař).
Polský postup zní povědomě. Převedli kompetence na kraje. Další vzdělávání učitelů nechali dobrovolné: „V Polsku je velmi obtížné kohokoli k čemukoli nutit. Máme silný étos odporu vůči pokynům z centra,“ slyšeli zde lidé z McKinsey. Shodou okolností však byli učitelé většinou dobří: polské vysoké školy v 90. letech přijímaly jen žalostnou desetinu populačního ročníku, takže i na pedagogické fakulty tenkrát zbyli kvalitní studenti.
Školy si mohly vybrat ze stovky vzdělávacích programů (připravily jim je specializované firmy). Na rozdíl od Čechů ale výsledky měří. Zavedli národní standardy a kontrolují je zkouškami v 6. a 9. třídě a pak státní maturitou.
To není nemožný výkon. Jen ho někdo musí chtít. Nejvarovnější údaj ze zprávy McKinsey je totiž tento: bez ohledu na stále se horšící výsledky v PISA je s českými základními a středními školami spokojeno 81 % rodičů a 71 % učitelů.
***
FINSKO: NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ V EVROPĚ
Dobře placení učitelé, 20 %žáků se doučuje. A nemá rádo školu Ještě před deseti lety se svět o finské školství nijak zvlášť nezajímal. Pak přišly studie PISA - a od té doby se sem jezdí na „pedagogickou turistiku“. Například ve čtenářské gramotnosti má 15 % malých Finů špičkovou pátou úroveň (5 % Čechů). Naopak pod druhou úrovní je jich jen 8 % (23 % českých teenagerů). Tyto výsledky jsou navíc ve Finsku regionálně vyrovnané. Studie McKinsey si všímá, že
nejlepší školské systémy mají často individuální doučovací programy. Například matematiku a finštinu se doučuje více než 20 % malých Finů (tomu odpovídá 6 % Čechů s osobními asistenty). Finsko na to vyčleňuje své nejlepší učitele. Nástupní plat pedagogů tam patří mezi nejvyšší v Evropě; odpovídá 92 % HDP na hlavu (průměr EU je 73 %, v Česku dosud 54 % HDP na hlavu). Jen v jedné věci se čeští a finští žáci podobají: většina nemá školu ráda. „Kladný vztah ke škole“ v roce 2006 uvedlo 42 % Norů, ale jen 16 % Finů a 12 % Čechů. něm Bez ohledu na stále se horšící výsledky v PISA je s českými základními a středními školami spokojeno 81 % rodičů a 71 % učitelů
