Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) opouštějí tři renomovaní historici, z nichž dva se významně podíleli na jeho zrodu. V instituci vedené Pavlem Žáčkem nenacházejí podmínky k vědecké práci, vadí jim, že se ústav místo seriózního bádání věnuje zejména produkování mediálních historických pseudokauz (Mašíni coby atentátníci na Gottwalda, Kundera – udavač, bezduché plakáty estébáků na náměstích).
Odcházející historici patří k těm z mála, kteří vyvíjeli výraznější publikační činnost. Není vůbec jasné, kým je chce Pavel Žáček nahradit. Čerstvými absolventy? Odborníky na „orální historii“? Nebo na jejich místa přijme, jak je jeho zvykem, bez výběrového řízení zase nějaké kamarády? Odcházející mluví podobně jako někteří z těch, kteří ústav opustili již dříve, o tom, že atmosféra v něm připomíná dobu, kterou by měl zkoumat. Za vše mluví petice na podporu Pavla Žáčka plná servilních frází, kterou dává jedna vedoucí pracovnice k podpisu svým podřízeným s potutelnou poznámkou, že toho, kdo nepodepíše, si bude pamatovat. Který je dnes vlastně rok? 2008, nebo spíše 1958?
Rada Ústavu pro studium totalitních režimů by se konečně měla přestat skrývat za věty, že personální otázka se jí netýká, a vyvodit ze současného stavu jediný možný závěr: Pavel Žáček jako manažer neuspěl a měl by jít.
Čtěte „Žáčka opustili...“ na str. 4
