Podívej, co má ten floutek na sobě! To je děsný,“ zaslechl jsem, když jsem byl na zahajovacím koncertu pražské sezony České filharmonie v Rudolfinu. Zkoumavě opovržlivý pohled, který mi věnovala asi šedesátiletá dáma, mě nenechal na pochybách, že dnes se nebude sledovat jenom hudební produkce, ale i můj outfit. Co jsem měl v tu chvíli na sobě tak skandálního? Byly to výrazné džíny, jejichž střih nebyl zrovna tradiční? Měl jsem ale čistou a vyžehlenou sněhobílou košili, luxusní kravatu, stylový cardigan a kožené společenské boty od věhlasného výrobce. Nepřipadal jsem si nijak nedostatečně. Nadřazené chování oné dámy mě přivedlo na myšlenku, co je vlastně ještě přijatelný oděv na společenskou událost a co už je jenom provokativní, samoúčelná drzost. V hledišti totiž kromě mě seděla pestrá směska: zcela pominu zahraniční turisty, kteří přišli v džínách a tričku s propocenými koly v podpaží. Pozorně jsem si prohlédl dva muže sedící kousek vedle mě. Elegán vpravo, můj doprovod, byl v moderním tmavém obleku, prvotřídních botách a košili s rozhalenkou. Zůstal někde na půl cesty ke striktně formálnímu oděvu a zasloužil si tedy jen o něco menší odsudek než já. Po mé levici to už bylo zajímavější. Postarší muž, který mi ještě za plného světla v sále dal jasně najevo, že moje džíny jsou hodny leda významného pokašlání, byl v plné formě: oblek, košile, kravata. Jenže ouha, kravata byla z laciného umělého materiálu, košile mírně zapraná a oblek barvou i materiálem připomínal kovral, který měli kdysi dávno v předsíni naši sousedé.
Nebyl jsem si jist, jestli mi tu asociaci vyvolal pouze vzhled obleku, nebo i zápach, který mi navodil jasnou vzpomínku na to, že sousedi měli kočičku, které přece jenom chvilku trvalo, než našla svoji bedýnku s pískem, a občas se neudržela. Záclonu ne, děkuji O přestávce už jsem nebyl schopen věnovat se ničemu jinému než škodolibému pozorování ostatních milovníků klasické hudby. Viděl jsem dámy korzující v kreacích, které vypadaly, že ještě nedávno plnily funkci záclon v jejich ctihodných obývacích pokojích. Laciné látky, nehezké vzory, nepadnoucí a postavám nelichotivé střihy, většinou doplněné nemoderními a nehezkými botkami: favoritem jsou sešmajdané sandálky na kačence s páskem na patě.
Občas se dá pod mravokárci ceněnými punčochami zahlédnout i milosrdná náplast, když se páseček zařezává. Viděl jsem kostýmky, které vypadaly, že jejich nejlepší časy pamatují ještě chodby pražského Motokovu, oživené rafinovaným fiží a korunované psaníčkem s ožužlanými rohy. Hlavou se mi rojily vzpomínky na maturitní ples, kde si vykračoval po parketu nenáviděný zeměpisář Muf a jeho záclonová manželka.
Tak nevím. Jsou moderní a čisté džíny v porovnání s potem páchnoucím oblekem proviněním se na společenské události? Je rozhalenka v dobře padnoucím, čistém obleku méně přijatelná než vikslajvantová verze uvázaná na zapraném límečku? Mají lidé, kteří postrádají základní hygienické návyky a vkus, právo vrhat odsuzující, v lepším případě pak blahosklonně shovívavé pohledy na někoho, kdo není ochoten si brát na koncert maturitní oblek? Je ono rodičovské přikázání „Jen proboha nevybočuj, aby se ti nesmáli!“ stále ještě aktuální? Do značné míry ano.
Tak v čem tedy „Na koncerty vážné hudby, které se konají v reprezentačních sálech, se chodí v elegantním oblečení. Klasika zkrátka vyžaduje klasiku,“ míní stylistka a autorka Módní ordinace Klára Klempířová. „Výprava do společnosti si říká i o celkovou upravenost vzhledu: čisté vyžehlené oblečení, umyté vlasy, pěstěné ruce, použití deodorantu a v příjemné míře i parfém. To není nadstavba, ale nutnost,“ vypočítává odbornice na módu. Muži by podle ní měli jít v tmavém obleku s jednobarevnou košilí a v kožených polobotkách. „Kravata je na místě jen při premiérách, při zahájení festivalu či při jiných významných svátečních událostech. Ženy mají mnoho variant -ideální jsou šaty v délce ke kolenům nebo kombinace sukně s halenkou či společenské kalhoty s luxusním topem. Nikdy neuděláte chybu, budeteli oblečeni o třídu výš, než se očekává. Je lepší být „overdressed“, než si vyčítat, že se ve svém oblečení necítíte mezi ostatními dobře,“ tvrdí Klempířová.
