Lomborg varuje před výběrem čísel, která působí alarmujícím dojmem. Například v USA se v letech 1950 až 1998 zvýšil počet úmrtí na všechny druhy rakoviny o 150 procent. To je ovšem do jisté míry logické, protože mezitím došlo k celkovému nárůstu populace. Za objektivnější údaj můžeme považovat počet úmrtí na 100 000 obyvatel – pak se dostaneme k nižšímu, ale přesto poměrně alarmujícímu číslu: přibylo jich o 43 procent.
Podle Lomborga se ovšem musíme zamyslet nad tím, co se v uplynulých desetiletích odehrálo. Zlepšily se diagnostické metody rakoviny a lékaři ji rozpoznají u většího počtu lidí než dřív. Také se prodloužila délka života, takže rakovina nyní často postihuje starší osoby dožívající se vyššího věku díky tomu, že medicína umí úspěšně léčit choroby, na které se dřív umíralo. A do třetice došlo k celosvětovému rozmachu kouření. Pokud ze statistik odečteme poslední dva faktory, tedy věk a kouření, zjistíme, že úmrtí na rakovinu ve zmíněném období nepřibylo, ba právě naopak – ubylo jich téměř o 30 procent.
Životní prostředí za nic nemůže Lomborg se pozastavuje nad tím, že ekologičtí aktivisté často zmiňují rakovinu jako důkaz o vlivu znečištěného životního prostředí na lidské zdraví. Sám poukazuje na to, že v USA přibývá obézních osob, přičemž riziko rakoviny prsu se zvyšuje s tělesnou hmotností. Roli může hrát také odkládání těhotenství a menší počet dětí. Rakovina prostaty zase souvisí s věkem a pravděpodobně i se skladbou jídelníčku. Rakovina kůže je důsledkem toho, že trávíme více času sluněním se a venku nosíme méně šatstva... „Míra úmrtnosti na rakovinu klesá a ty nejdůležitější faktory, které kromě zdravotní péče určují trend vývoje, nemají nic společného s životním prostředím, naopak souvisejí s osobní volbou životního stylu,“ shrnuje své výpočty Lomborg.
