V osm ráno do školy, a když jste trochu zdaleka, třeba z Mostu nebo Loun, a váš spoj přijíždí až chvíli po osmé, nevadí - ve škole to vědí. A potom se střídá učení, hokej, učení, oběd a zase hokej... I tak vypadá den litvínovských školáků. Zdejší soukromá sportovní základní škola udělala to nejlepší, co mohla - podala sportovcům pomocnou ruku. Neboť vcelku paradoxně čím více aktivních sportovců ve stavu máte, tím snáze jim - samozřejmě pokud chcete - můžete vyjít vstříc. Vytvoříte z nich totiž skupiny s identickými potřebami, někdy i celé třídy, a pak už jen stavíte rozvrh na míru.
„Ze čtyř set dvaceti žáků, kteří k nám chodí, jich zhruba 350 sportuje. A více než stovka z nich má individuální studijní plán,“ říká ředitel školy Pavel Škramlík. Nejvíce je hokejistů, i když v poslední době prý přibývají i fotbalisté - náklady na štulpny a kopačky jsou přeci jen nižší než ty, které spolyká hokejové vybavení, a tak i rodiče utíkají z ledu na trávník.
Ředitel Pavel Škramlík to přitom vymyslel chytře - za podporu sportování ukryl své ambice na kvalitní a promyšlené vzdělávání a otevřené klima školy. Na chodbách tu mají žíněnky a variabilní sedátka, jedna stěna je sprejersky vymalována, a když jsme nakoukli do hodiny zeměpisu, hrál tam Jižák od hiphopové skupiny PSH. Probírali totiž krajská města.
Pak vás ještě do očí udeří jasná převaha kluků - i když v nižších ročnících už holek prý přibývá, a tak celkově tvoří nakonec třetinu žactva. Dívky ze základní školy v Litvínově většinou hrají házenou, věnují se aerobiku nebo gymnastice.
Rodiče si nemusí hrát na taxikáře Soukromá sportovní základní škola v Litvínově provází děti na začátku jejich sportovně vzdělávací kariéry již sedmnáct let. To „provází“ znamená, nejenže škola sportovce podporuje a výjimky spojené s tréninkem akceptuje, ale i to, že část starostí převzala sama na svá bedra -třeba takovou maličkostí, že si trenér vyzvedne své svěřence přímo ve škole a přímo do školy je zase vrátí. Rodiče tak nemusí svištět z práce a zase do práce kvůli bezpečnému předání dětí a taxikařit na směny.
Mohlo by se zdát, že škola umožňuje každému druhému dítěti poflakovat se na hřištích a školní testy pak někdy dopsat. Jenže je to naopak. Protože má škola hodně dětí se „specifickými potřebami více sportovat“, zahrnula jejich sportování do osnov. Je na ně připravená a školák vzdělání prostě neuteče.
Na druhém stupni mají proto všichni žáci čtyři hodiny tělocviku týdně, dvě z nich zabírá právě zmiňovaný hokej a fotbal. Uzpůsoben je i rozvrh, protože děti z druhého stupně často trénují dvoufázově, mají ty náročnější předměty hned zkraje, ještě před prvním tréninkem, a po něm už se věnují spíše výchovám. Školáci tak nejsou nuceni vstávat ve čtyři ráno a trénovat ještě před začátkem vyučování v době, kdy jejich matikáři a fyzikáři sladce spí.
„Nezřídka se také stává, že žáci například chodí do páté třídy, ale hokej hrají už s šesťáky. Protože ale máme v každém ročníku třídy dvě, můžeme jim naplánovat, že předměty, o které vinou termínu tréninku přijdou, absolvují s druhou paralelní třídou. Nebo jim s učitelem zajistíme společné doučování, celé skupině najednou,“ vysvětluje ředitel. Je to vlastně přesně naopak, než bývá zvykem. Zatímco na některých školách je individuální rozvrh a častá nepřítomnost žáka čistě problémem jeho a jeho rodičů a vedení školy to nezřídka (a zcela pochopitelně) vidí nerado, Soukromá sportovní základní škola v Litvínově využívá určité plasticity rozvrhu a vychází dětem vstříc. Vydělávají na tom děti, vzdělání a sport se tu snoubí v jednu povinnost a nestojí proti sobě na opačných stranách hřiště. Navzdory všem budoucím hvězdám NHL a UEFA, to hlavní, na čem si litvínovská sportovní škola zakládá a nač klade důraz, je nabídka kvalitního vzdělání. Koneckonců, jako soukromá škola musí nabízet něco navíc, jak jinak by přesvědčila rodiče platit zhruba šestisetkorunové školné.
Umělecký seminář pro osmáky a deváťáky Angličtinu zde učí od první třídy, informatiku od třetí. Ve třídách je nejvýše 25 dětí a ty se často dělí na poloviny - kromě zmiňovaných předmětů i na hodiny češtiny a matematiky. Navíc učí sportovní škola i speciální předměty, například osobnostněsociální výchovu ve čtvrté, páté a šesté třídě nebo digitální technologie v nejvyšších ročnících.
Pro osmáky a deváťáky vyvinuli v Litvínově také zcela nový předmět - umělecký seminář. „Spojili jsme hodiny výtvarné a hudební výchovy a učíme to najednou, v blocích a dva učitelé,“ vysvětluje ředitel Pavel Škramlík, který se zrovna s kytarou chystá do 9. B na seminář „60. léta ve světové hudbě a výtvarném umění“.
Asi nejvíc mě ale zaujaly hodiny kompenzačního tělocviku. Je to ideální protiváha fotbalovým a hokejovým tréninkům. Nerovnoměrné zatížení pohybového aparátu je neblahým důsledkem většiny sportů, k tomu je třeba připočíst fakt, že děti na druhém stupni zaznamenávají velké růstové skoky. A pak si dejte domácí úkol - zkuste přimět puberťáka, který odpoledne nastřílel pět gólů, aby po večerech doma sám posiloval vnitřní stabilizační systém.... taková nuda! Koneckonců, tělocvik na velkých míčích nebo s malými overbally by přeci prospěl úplně všem školákům v republice, kteří od pondělí do pátku vláčí do školy těžké tašky a celé dopoledne se hrbí v lavicích, vybíjená jim záda nejspíš nenarovná.
Machři na uzdě Větší výskyt nadaných sportovců na jednom metru čtverečním s sebou může přinést i větší machrování. Zvlášť jde-li o hokejisty nebo fotbalisty, kteří většinou nepatří mezi zakřiknuté typy.
Někdy se prostě stane, že sportovní úspěchy nezůstanou zapomenuty v kabině stadionu, ale ti úspěšní je přinesou i do školy. Proto se na základní škole v Litvínově učí osobnostně sociální výchova. Při jejích hodinách žáci hrají různé psychosociální hry, rozebírají vztahy, získávají reflexi, diskutují mezi sebou. Osobnostně sociální výchova je i náplní třídenních třídních adaptačních pobytů, které jednotlivé třídy absolvují vždy na začátku roku.
„Celkově klademe velký důraz na vnitřní klima školy, s žáky na tom neustále pracujeme,“ říká ředitel a ukazuje nástěnku, na níž jsou zaznamenávány všechny, nejen vzdělávací a sportovní úspěchy dětí. Čtvrtletně se tu pak vyhlašují nejlepší žáci, a co je důležitější, žáci s největším osobním pokrokem. To proto, že děti nejde rovnat a měřit ve výsledku, pokud jim nejdřív nesrovnáte startovací čáru.
Každé pondělí po celý školní rok začíná ve škole takzvanou třídnickou půlhodinou. Všichni třídní učitelé tak mají možnost setkat se na začátku týdne se svými svěřenci, probrat vše potřebné, a protože po třídnické půlhodině ve třídách zůstávají a podle rozvrhu zde učí i první vyučovací hodinu, mohou s časem libovolně nakládat.
„Nedělám si iluze, málokdo z našich žáků se bude jednou živit hokejem nebo fotbalem, i když bych to všem velmi přál. Někteří toho nechají už na střední škole, protože nebudou mít možnost trénovat,“ říká Pavel Škramlík. Další prostě neuspějí a místo za prvoligový Litvínov budou hrát třeba za třetiligový klub. „To já už ale řešit nemohu. Naším cílem je nabídnout kvalitní vzdělání a současně umožnit co nejlepší podmínky pro aktivní sport,“ pokračuje ředitel. A to se daří, vždyť v třicetitisícovém Litvínově je pět základních škol, čtyři státní a jedna „za peníze“. A právě ta otevírá každý rok dvě paralelní třídy.
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN
