KALENDÁŘ VĚDECKÝCH OBJEVŮ A OSOBNOSTÍ
Před 185 lety vyluštil Jean Champollion egyptské hieroglyfy
Dne 1. září 1807 představuje student lycea v Grenoblu Jean-Francois Champollion v závěrečném řečnickém cvičení zkušební komisi začátek své knihy Egypt za vlády faraonů. Vzápětí se - sedmnáctiletý! - stává členem Akademie věd v Grenoblu.
Narodil se roku 1790 v jihofrancouzském Figeacu jako syn knihkupce. V pěti se naučil číst tak, že srovnával naučené texty s vytištěnými v matčině modlitební knížce. V jedenácti ho o 12 let starší bratr Jacques odvezl na lyceum do Grenoblu. Tam se Jean naučil latinsky, řecky a hebrejsky, tam ve dvanácti napsal své první dílo: Dějiny slavných psů.
Ve třinácti se pouští do arabštiny, syrštiny, chaldejštiny a koptštiny, nejmladší vývojové fáze egyptštiny. Spolužáci mu začínají říkat Egypťan. V Paříži, kam odjel v sedmnácti, se ve značné bídě naučil persky a pro jistotu i čínsky, poněvadž se spekulovalo i o čínském vlivu na starý Egypt.
V devatenácti se vrací do Grenoblu jako profesor historie, ale v roce 1815, po definitivním pádu Napoleona (jehož je přívržencem) dostává výpověď. Tím náruživěji se - hlad nehlad - věnuje hieroglyfům.
Hieroglyfy, jak známo, jsou obrázkové písmo, jedno ze tří, která staří Egypťané užívali. Sloužilo k tesání do kamene, zatímco písmem hieratickým (kněžským) a později i démotickým (lidovým) se psalo na papyrus. Používaly se do 3. st. n. l., kdy v Egyptě zanikla původní kultura a zvítězilo tam křesťanství. Od té doby jim nikdo nerozuměl.
Podle dnešních poznatků obsahuje hieroglyfické písmo asi 700 znaků, a to tří druhů: ideogramy zobrazují daný objekt, fonogramy označují fonetickou hodnotu písma -čtyřiadvacet jednu hlásku, sto padesát kombinací hlásek. A jelikož Egypťané nepsali samohlásky, mohlo mít napsané slovo několik významů. Proto se k popsanému textu přidávaly tzv. determinanty, které zaručovaly jeho přesné pochopení. V Champollionově době byl prakticky jediným vodítkem dvoudílný spis Hieroglyfika od Řeka Hórapollona. Zrada však byla v tom, že Hórapollon, jakkoli v jeho době ještě žili lidé hieroglyfů znalí, napsal knihu takříkajíc od stolu a udělal v ní spoustu chyb...
Champollion studoval tzv. rossetskou desku. Našli ji roku 1799 Napoleonovi vojáci u městečka Rosseta na Nilu. Černý, jak stolní deska velký, 30 cm silný kámen obsahoval tři sloupce nápisů: 14 řádků hieroglyfického textu, 32 démotického a 54 starořeckého.
S opisem této desky, který si přivezl z Londýna, Champollion pracoval. Na něm při srovnávání znaků ve jménech králů (ty se poznaly tak, že byly vždy obtaženy linkou) objevil některé shodné znaky. Jeho další postup přesahuje rámec tohoto textu, nicméně právě skrze panovníky se dostal k cíli: Dokáže číst hieroglyfy bez řeckého podkladu! 14. září 1822 o tom píše příteli, 23. přednáší ve Francouzské akademii.
Stává se vedoucím egyptologického oddělení v Louvru, přednáší na univerzitě. Vláda přechází jeho napoleonskou epizodu a roku 1828 ho vysílá do Egypta. Splněný sen přichází na poslední chvíli. V Egyptě se u Jeana rozvine tuberkulóza, daň za předchozí nuzný život, svým dílem asi přispělo i převzetí egyptských zvyků a pití vody z Nilu. Z Egypta se vrací roku 1831 jako nevyléčitelně nemocný člověk. Napřesrok v Paříži umírá.
