Pořádek musí být. Platí to také o buňkách a jejich dědičné informaci. Ta je u vyšších organismů uložena v buněčném jádru v porcích označovaných jako chromozomy.
Počet „porcí“ je typický pro daný druh. Člověk má 46 chromozomů. Parazitický červ škrkavka vystačí s dvěma, prvok Aulacantha jich potřebuje 1600.
Pro udržení pořádku je nezbytné, aby buňka věděla, kde jednotlivé chromozomy začínají a kde končí. K tomuto účelu podle představ biologie slouží koncové úseky chromozomů zvané telomery. Můžeme si je například představit jako koncovky, které chrání před otřepením konce tkaniček na botách. Jednoduchou představu telomer jako „koncovek“, jež nehrají v buňce aktivní roli, povážlivě nabourala práce skupiny francouzských vědců vedených Laure Sabatierovou z Komise pro atomovou energii ve Fonteneyaux-Roses.
Na stránkách vědeckého týdeníku Science publikovali důkaz o tom, že se dědičná informace uložená v telomerách chová jako geny. Buňka podle ní vyrábí molekuly ribonukleové kyseliny, které zůstávají v blízkosti telomer a jsou odtud průběžně odstraňovány rozkladnými enzymy.
Pokud se kolem telomery nashromáždí nadbytek kyseliny ribonukleové, ztrácejí chromozomové „koncovky“ na stabilitě a to může mít pro buňky i celý organismus vážné následky. Ztráta telomery často vede k vzájemnému splývání chromozomů a následným zmatkům, jež mohou vyústit i v nádorové bujení.
Tkaničky, ze kterých ukrajuje čas
Telomery fungují v buňce rovněž v roli jakýchsi hodin. Při každém rozdělení buňky vznikají nové chromozomy, které mají telomery o něco kratší. Po celý život si tedy z telomer po malých kouscích ukrajujeme.
Na počátku našeho života tvoří každou telomeru až 20 tisíc písmen genetického kódu. Ve stáří má většina našich buněk telomery o poznání kratší. Nemusíme se ale bát, že by nám telomery někdy během našeho života snad „došly“. I devadesátiletému seniorovi by totiž vystačily ještě nejméně na jednu další „reinkarnaci.“ P ř e s t o nedává vědcům zkracování telomer spát. Někdy vypadnou z chromozomových „koncovek“ celé dlouhé úseky a pak představuje „vyčerpání“ telomery akutní hrozbu. Jak dlouhé telomery ještě dokážou plnit bez potíží úlohu „patníků“ vymezujících hranice chromozomů?
Na tuto otázku našel odpověď tým britských genetiků vedený Duncanem Bairdem z university v Cardiffu. Zjistili, že telomera lidských buněk plní své úlohy, pokud ji tvoří aspoň 77 písmen genetického kódu. Kratší telomery už nedokáží zabránit tomu, aby v buňkách nevypukl chaosu.
Baird a jeho kolegové ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Genes and Development zjistili, že mezi milionem buněk těla lidského plodu lze vystopovat v průměru čtyři buňky, v kterých se koncovky chromozomů zlomí natolik nešťastně, že jejich délka nedosahuje kritické meze 77 písmen genetického kódu.
Tyto buňky jsou odsouzeny k chaosu. O tom, zda se změní v nebezpečné nádorové buňky rozhodne opět chování telomer. Při zběsilém množení si většina nádorových buněk „ošoupe“ telomery pod kritickou mez a tím se odsoudí k zániku.
Skutečně nebezpečné nádory vznikají jen z překotně se množících buněk, jež najdou způsob, jak průběžně provádět „generální opravu“ telomer. Nádorové buňky své telomery při množení nezkracují a jsou díky tomu prakticky nesmrtelné. Preparáty, které by jim „opravy“ telomery jednou provždy znemožnily, proto patří k perspektivním lékům proti rakovině.
