Zatímco v Rakousku vše zasypávaly sněhové přívaly, strmý výšlap na Hrádek změnil tající poprašek v kombinaci s deštěm v blátivou skluzavku. „Připadal jsem si tady jako Alenka v říši divů. V Rakousku byly všude hromady sněhu, a tady bylo všude plno bláta,“ odfrkl si Záhrobský
* LN Jak vám je?
Přežil jsem. Doběhl jsem pěkně špinavej.
* LN Co vás to vůbec napadlo, ujíždět narychlo stovky kilometrů, abyste se mohl postavit na start?
Už jsem veterán (pyšně). Mám asi třicet startů, běhám Kunratickou od osmnácti. Poslední čtyři roky jsem se ale na start nedostal, protože mi to kvůli Světovým pohárům nevycházelo. Buď jsme byli ve Finsku, nebo v Americe. Teď to šlo, tak jsem zase běžel. Skončili jsme v Reiteralmu odpoledne a do Prahy jsme přijeli po půlnoci.
* LN Užil jste si běhání po lese?
Ono to není žádné potěšení. Člověk nad tím tak na trati přemítá. Je to spíš o vůli. Mám takovou zabejčenou povahu. Ale jak jsem se na startu svlíknul, tak jsem si užil víc chladu než pak za celou zimu (směje se). Potoky byly rozvodněný, takže jsem měl nohy hned mokrý. Pěkně to čvachtalo. Ale musel jsem běžet opatrně. V úterý totiž letíme do Ameriky. Bral jsem to jako kondiční test.
* LN Podle pravidelných účastníků panovaly nejhorší podmínky, co kdy zažili. Co myslíte?
S tím souhlasím. Bahno jsem měl všude. A nejhorší byly seběhy, protože to strašně klouzalo.
