Jiří Paroubek
předseda ČSSD
Během posledních let jsem měl možnost mluvit s tisícovkami lidí po celé zemi. Svoji politickou kariéru jsem založil mj. i na tom, že jsem v přímém kontaktu s normálními lidmi. Jsem totiž přesvědčen, že jen tak může být politik užitečný a úspěšný zároveň.
Pan redaktor Zvěřina mne však ve svém článku (Vylezte občas z limuzíny, pane Paroubku, LN 2. 4.) obvinil z přesného opaku. Mrzí mne, že mě zařadil do rodiny politiků, kteří tráví většinu svého času pobíháním po recepcích, mezi golfovými či tenisovými turnaji a na lyžovačku si zaletí vládním speciálem. Přisuzuji to skutečnosti, že ačkoliv je pan Zvěřina novinář, nikdy jsem jej nepotkal v Poslanecké sněmovně, nikdy jsem jej neviděl na jediné tiskové konferenci ani na žádné pracovní snídani s novináři či při volební kampani. Pan Zvěřina velmi pravděpodobně sedí ve své kanceláři a patří mezi tu skupinu novinářů, kteří píší své komentáře od stolu.
ČSSD navrhuje tzv. šrotovné, tedy příspěvek státu těm, kteří se rozhodnou pořídit si nové auto výměnou za to staré, po zkušenostech zemí jako Německo, Rakousko či Slovensko, které tzv. šrotovné zavedly. Ty důvody, proč tak ČSSD činí, jsou v zásadě dva: tím prvním je snaha nastartovat českou ekonomiku, jejímž pilířem je automobilový průmysl. Tím druhým důvodem je modernizace vozového parku na českých silnicích, se kterým jde ruku v ruce i větší ekologičnost a bezpečnost provozu. Netajím se tím, že primárním cílem je pomoci automobilovému průmyslu, který trpí světovou hospodářskou krizí snad nejvíce. A „šrotovné“ působí opravdu jako ekonomický impulz. Důkazem je opětovný nárůst výroby české automobilky Škoda, na níž jsou navázány stovky dalších podniků po celé zemi. To znamená mj. i udržení několika stovek, možná tisíců pracovních míst.
Ačkoliv to není argument hlavní, je také důležité si uvědomit, že ačkoliv je ČR vnímána jako automobilová velmoc, „šrotovné“ dosud nezavedla. Jsme tak v podstatě v rámci EU „černými pasažéry“, což nepovažuji nejen za rozumné, ale především za neférové.
Nezastírám, že jsme připraveni náš návrh upravit, a to na základě zkušeností ze zemí, kde „šrotovné“ již funguje, jako je především Slovensko. Velmi pravděpodobně ještě snížíme hranici pořizovací ceny vozu tak, aby ani pan Zvěřina nebyl na pochybách, že návrh ČSSD opravdu neumožňuje nákup „mercedesů“. Za neférový však považuji argument pana Zvěřiny, že ČSSD nemyslí na lidi, kteří používají veřejnou dopravu. Kraje pod vedením ČSSD totiž na rozdíl od předchozího vedení ODS rozšiřují nabídku veřejné dopravy a masivně do ní investují. Dělají tak doslova navzdory Topolánkově vládě, která poté, co ODS prohrála v krajských volbách, masivně škrtá krajům prostředky na veřejnou dopravu ze státního rozpočtu.
Jsou to také hejtmani ČSSD v čele s Michalem Haškem, kteří bojují s Topolánkovou vládou o udržení lokálních železničních spojů.
A na závěr mi to nedá: nevím, čím za minulého režimu jezdil pan redaktor Zvěřina, ale já neměl ani mercedes, ani škodovku, ale prachobyčejného trabanta.
STANOVISKO AUTORA Jiřího Paroubka jsem nikam nezařazoval, o golfu či tenisu jsem nepsal. Až můj zaměstnavatel bude chtít, přeřadí mne na post politického zpravodaje. Pak budu věrně chodit za panem Paroubkem do sněmovny či Lidového domu. Dovolím si však tvrdit, že normálních lidí bych tam mnoho nepotkal.
O autorovi| Martin Zvěřina, komentátor LN
