Je-li někde v muslimském či arabském světě situace těhotná revolucí, Západ propadá panice. Vždyť islámské revoluce vynášejí k moci ajatolláhy, zachmuřené imámy, Usámy bin Ládiny. Hrozí něco z toho v Tunisku? Zřejmě ne. Zdá se, že Tunisko může být první arabskou zemí, kde se rozběhlo něco ve stylu květinových revolucí z postsovětského areálu. A kde to i podobně skončí.
Tunisko je svým způsobem nejevropštější zemí Afriky. Tady přišel ke slovu výraz protektorát coby forma solidní francouzské správy (a ne nacistické okupace, jak to vnímáme my). Tady stále žije židovská menšina mezi Araby, na ostrově Džerba. A když na ni chtěli islamisté zaútočit, neprovedli to místní, nýbrž komando Al Kajdy. Od té doby je ostrov Džerba opět rájem evropských turistů.
Tak proč se ta klidná společnost bouří? Asi proto, že „klidu na práci“ má po 23 letech vlády jednoho muže už dost. Jenže i když prezidenta svrhli, na svržení celého establishmentu je ta revoluce příliš akceneschopná, tak jako v Kyrgyzstánu i jinde. Těžko říci, co to udělá s Tunisany, ale s cestovními kancelářemi to nejspíše nehne. Kupte si zájezd na Džerbu, letos budou levné.
