Z centra Prahy se stalo bojiště. Policie s chuligány válčila o Staromák, řež na náměstí vyvolalo 400 radikálů |
Přesto si na neděli 18. října Hnutí za občanskou nespokojenost zamluvilo Staroměstské náměstí v Praze pro uspořádání demonstrace proti vládním protiepidemickým opatřením, jíž se měla zúčastnit až pětistovka lidí, tehdy povolené maximum.
Protest odpůrců covidových restrikcí se nakonec zvrhl. Do okolí pomníku Jana Husa se sjely i davy fotbalových a hokejových fanoušků a demonstrace vyústila v drsnou bitku s policisty, pražská záchranná služba dokonce musela aktivovat traumaplán.
  |
Nabízí se otázka: mělo se v době, kdy jsou zpřísňována opatření ve snaze zabránit přetečení systému zdravotnické péče a k odvrácení kolapsu v nemocnicích, něco takového povolit? Je víc snaha potřít šíření epidemie a z ní plynoucí rizika, nebo právo na svobodu shromažďování?
„Dle znění krizového zákona může vláda v případě nouzového stavu omezit shromažďovací právo a to vláda těmi krizovými opatřeními dělá. Neznamená to, že přestává platit zákon o právu shromažďovacím, vstupuje však do něj tento zvláštní titul omezování shromažďovacího práva,“ vysvětlil pro Lidovky.cz ústavní právník Jan Kysela.
Proti násilí se chceme bránit sednutím si na dlažbu, kam nás vláda všechny posílá, říká organizátor demonstrace |
Nic na tom nemění fakt, že před konáním protestu se na sociálních sítích svolávali fotbaloví a hokejoví rowdies, a muselo tak být jasné, že daný strop pro počet účastníků bude překročen. „Nepovolit shromáždění je poměrně těžké. Svolavatel uvedl, že se chce sejít iks lidí, kteří hodlají protestovat proti vládní politice, zejména pokud jde o omezování práv a svobod. To není apriori důvod k tomu, aby to někdo zakázal. Existuje několik případů, kdy posléze soud konstatoval, že některá nepovolení pro shromáždění byla nezákonná, tudíž si příslušný magistrát mohl myslet cokoli, ale vypadalo to jako pokojná demonstrace,“ uvedl advokát a někdejší ministr vnitra Tomáš Sokol.
Dle něj je to podobné, jako kdyby někdo protestoval proti daním – nedá se prý předpokládat, že se na demonstraci sejdou lidé, kteří schválně neplatí daně. „Nebo třeba v případě, když někdo protestuje proti požárním předpisům, že začne něco zapalovat,“ dodal.
V Praze bude další demonstrace proti vládním opatřením. Omezení počtu účastníků pořadatelé neřeší |
Změnit to nemohla ani zkušenost z předešlých protestů proti vládním opatřením, kdy se potvrdilo, že ne vždy se na takových akcích striktně dbá na dodržování vládních opatření, tedy že se na demonstraci proti rouškám dá předpokládat absence nasazené ochrany úst a nosu. Ostatně už teď je ohlášen další protest – o státním svátku 28. října se na náměstí Republiky v Praze mají sejít lidé, jimž se nelíbí vládní politika. Pozvánku pod peticí podepsalo zatím 1088 lidí, samotné demonstrace by se mělo zúčastnit pět set lidí, což by splnilo dříve platný limit. Po nových vládních omezeních je však strop stanoven na sto lidí ve skupinkách maximálně po dvaceti.
„Je to vlastně taková pikantnost, protože na demonstracích nemají mít lidé zahalené obličeje. Jsme trochu jako Alenka za zrcadlem, protože nikdo nepočítal se situací, že proti pokynu zahalovat si obličeje budou lidé protestovat se zahalenými obličeji, když jim zákon ukládá, aby protestovali s nezahalenými obličeji, a oni se těmi nezahalenými obličeji najednou dopouštějí přestupku,“ popsal Sokol.
Vláda nevysvětluje
Debata má ale i další aspekt a paradoxně jej pojmenovali už samotní chuligáni ještě předtím, než se v onu neděli 18. října začali rvát v centru Prahy a po čemž policie stíhá dvě osoby za výtržnictví a násilí proti úřední osobě. V prohlášení uvedli, že „vládní protikoronavirová opatření jsou oznamována jak na běžícím páse, avšak bez jakýchkoli podkladů a většina lidí nemá možnost se jim přizpůsobit“.
„Řekne-li vláda, že sejít se můžete, ale musíte mít roušky a dodržet rozestupy, pak nemá-li to omezení působit zcela svévolně, má být zřejmé, proč to tak musí být. Od jara se přitom točíme v témže kruhu, protože vláda nepříliš pečlivě zdůvodňuje, proč zakazuje tu či onu věc,“ uvedl Kysela. Dle něj tím přitom není míněno, aby kabinet řekl, že kvůli tomu či onomu se podaří vymýtit koronavir.
Opomenout nelze ani to, že za nouzového stavu se zásadně mění trestní odpovědnost – za spáchání trestných činů hrozí pachatelům přísnější tresty. Několik lidí to okusilo na vlastní kůži už „za nouze“ na jaře, přičemž viditelné byly zejména dva případy. Dva roky nepodmíněně zněl verdikt pro muže, který ukradl vibrátor, a tentýž trest dostal i muž, jenž během nouzového stavu ukradl v obchodě pět housek, nakonec si však odsedí „jen“ rok a půl; oběma přitom hrozil trest až osm let odnětí svobody.
„S přitěžujícími okolnostmi je potřeba zacházet trochu rozumněji a hledět na to, co to bylo a kdy to bylo. Oproti pachateli krádeže vibrátoru vycházejí hůř výtržníci ze Staroměstského náměstí, protože tam to jakýsi problém v rámci stavu, jaký v tu chvíli byl, představovalo. Zatímco ‚případ vibrátor‘ nijak neztížil koronavirovou situaci v Česku, demonstrace na sebe vázala bezpečnostní složky, zvýšila riziko šíření infekce, což už se ve výši případných trestů může projevit a bude to obhajitelné. Na rozdíl od případu člověka, jenž ukradl pět housek. Ostatně nějaký soud se už nechal slyšet, že nejsme ve válce. A měl pravdu,“ konstatoval Sokol, jenž se specializuje na trestní právo. Zdůraznil také, že by nemělo platit, aby při nějakém ohrožení automaticky vstupovala do hry přísnější sazba. Ta by dle něj měla přijít až tehdy, platí-li nějaká souvztažnost mezi trestným činem a typem ohrožení.
