Mladí komsomolci se chovají, jako by je žádný soud snad ani nerozpustil. Představa, že někdo beztrestně věší na internet bolševické texty a že si příznivci těchto názorů vyměňují informace, scházejí se a zákon je na ně krátký, je nepříjemná. Ale správná odpověď na otázku, co s tím stát může dělat, zní: nic. Stíhat některé z nich jako jednotlivce, pokud se k tomu najdou zákonné důvody.
Komsomolci už nemají právní subjektivitu, nemohou si žádat o dotace nebo třeba pořádat akce pro děti. Ale žádný zákon u nás nemůže zakazovat lidem, aby se seznamovali a mluvili spolu.
Chcete jim znemožnit, aby provozovali vlastní webovou stránku? Nic jim nezabrání, aby si založili klub třeba na MySpace. Tedy nic kromě masivního monitoringu čínského typu, což snad nechceme. Komunikace a spolupráce, které nové technologie umožňují, z 95 procent společnosti prospívají a jsou pomocníky lidí usilujících o větší svobodu. Musíme tedy překousnout těch 5 procent, která se nám nezamlouvají. A nepodléhat iluzi, že vítězství hloupých myšlenek zabrání zákon.
