Zelený pruh se ukazuje horším než jeho předchůdci
Komunikace mezi úřadem a občanem je u nás zakletá. Za dvacet let od demontáže policejního státu jsme nenalezli způsob, jak donutit lidi jistého typu, aby si vyzvedli obsílky, které se jim vyplatí si nevyzvednout. Pokusy z poslední doby mají eufemisticky řečeno rozpačité výsledky.
Datové schránky jsou v klinické smrti, o jejich slabinách se obecně ví. Obálky se zeleným pruhem, jež měly doručování nejen zjednodušit, ale i urychlit, působí v praxi právě opačným účinkem. Nehledě k tomu, že kdosi na ministerstvu spravedlnosti si nepovšiml, že nový systém je v rozporu se stávajícími předpisy pošty, jeví se tento systém jako zmetek. I proto, že jej lze s nemalou nadějí na úspěch napadnout u soudu.
Jak se má k soudu dostavit někdo, komu ze schránky obsílku někdo ukradl? Jak se má o obsílce dovědět občan, který si vyjel na měsíc do pustiny a nemohl při nejlepší vůli poště sdělit svou přechodnou adresu? To jsou věci, které konstruktéři nového systému víceméně neřešili. Jsou-li nespokojeni i soudci, kterým měla nová metoda nejvíc pomoci, není náhodou na čase přemýšlet o jejím zrušení či alespoň suspendování do doby, než nějaká komise vychytá „systémové mouchy“?
Je zbytečné hledat viníka, míní mluvčí České pošty. Opak je zájmem společnosti. Vyrábějí-li ministerstva takové zmetky, je ekonomicky výhodné dotyčné úředníky nejen vypátrat, ale i zamezit jim v dalším fušerství. V jakékoli komerční firmě by letěli bez milosti. Nebo stát podporuje výhradně metodu pokus–omyl?
***
Čtěte Téma na straně 2
