Jiří Holý (1953) Literární vědec Filozofická fakulta UK, člen rady ÚČL
Pavel Janáček (1968) Literární historik a kritik Vědecký pracovník a předseda rady ÚČL
Michael Špirit (1965) Editor a literární kritik Filozofická fakulta UK, v ÚČL zaměstnán v rámci grantového projektu nového Lexikonu
Daniel Vojtěch (1971) Vědecký pracovník ÚČL, spoluautor Lexikonu české literatury
Na přelomu roku eskaloval v Ústavu pro českou literaturu (ÚČL), spor, jehož reálným důsledkem bylo ukončení práce na „modernizaci“ Lexikonu české literatury (LČL).
Tato kniha je přitom základní a mnohokrát oceněnou příručkou české literární vědy.
Obě strany vyostřeného konfliktu se shodují, že šlo o spor nejen vědecký, ale i personální, osobní. Pro náš Salon jsme proto tentokrát zvolili formu anketních odpovědí. Pořadí odpovídajících je abecední; stránku připravili Adam Gebert a Jiří Peňás.
LN Můžete vyjasnit, v čem spočívá jádro sporu mezi vedením Ústavu pro českou literaturu AV ČR a týmem pracujícím na úkolu Lexikon české literatury pro nové tisíciletí?
Jiří Holý: Spory jsou dávné, vyhrotily se v posledních letech a měsících. Hlasoval jsem jako člen rady ústavu vždycky na straně Lexikonu, nesouhlasil jsem s neprodloužením smlouvy Jitce Pelikánové. Nicméně ředitel navrhl, aby byla placena z grantového úkolu. V tu chvíli došlo podle mě k neadekvátní reakci jejích kolegů. Prohlásili, že nemohou pokračovat v grantu. Situace se vyhrotila, žádná strana nebyla ochotna ustoupit. Mně osobně vadí to, že obě strany začaly obviňovat protivníka, aniž by si kladly otázku odpovědnosti vůči ústavu a celému oboru. Logickým následkem je likvidace grantového úkolu a odchod několika lidí z ústavu. Následovala další věc, která mi vadí, to je kampaň proti vedení ústavu, která obviňuje ředitele, vedení a radu z likvidace tohoto grantu a lexikografické práce v ústavu. S tím nemůžu souhlasit. Tím spíš, že devadesát procent lidí, kteří podepsali protesty proti „rozbití týmu Lexikonu“, má informace z druhé ruky. Například moje žena, která nemá s literární vědou nic společného, už dostala několikrát výzvu, aby tuto petici podepsala.
Pavel Janáček: Podnětem sporu bylo triviální rozhodnutí ředitele ústavu nepokračovat v zaměstnávání jedné odborné pracovnice podílející se na současném projektu digitalizace a dílčí revize knižně již vydaného Lexikonu z tzv. institucionálních prostředků. Po neúspěšném pokusu zvrátit toto jedno personální rozhodnutí prostřednictvím „správní“ i dozorčí rady ústavu a také shromáždění výzkumných pracovníků, které představuje v ústavech Akademie poslední instanci, reagovali kolegové z Lexikonu tím, že pětiletý projekt ve finančním rozsahu řádově desítek milionů korun kolektivně položili. To však nemohl ředitel akceptovat. Ani v Akademii věd si neurčuje svou pracovní náplň zaměstnanec sám.
Michael Špirit: Spočívá v zásahu na nejcitlivější místo celého týmu, jednu z jeho redaktorek. Hesla do LČL mohou psát i externisté, ale dobrý redaktor musí mít zkušenosti – a ty se sbírají dlouhodobě.
Daniel Vojtěch: V obecnější rovině je to spor o povahu vědecké práce: má být rychlá, povrchní a pro veřejnost nepoužitelná, nebo důkladná, spolehlivá a fungující? Žádný spor ovšem již nevedeme – byl ukončen pravomocným rozhodnutím ředitele, jenž několikrát prohlásil, že jeho rozhodnutí je nezvratné. Naše oddělení je v likvidaci. LN Měl ředitel Pavel Janoušek dostatečné důvody pro to, aby neprodloužil smlouvu jedné z členek týmu LČL? Co dalšího s tím souviselo?
Jiří Holý: Měl i neměl. To je sporná věc. Souvisí s tím všechny ty konflikty. Nicméně ředitel pracoviště má právo neprodloužit smlouvu.
Pavel Janáček: Jako člověk, který zná zevnitř všechny souvislosti, říkám se vší odpovědností, že měl. Doba, kdy šlo mít v Akademii své jisté bez toho, aby člověk za třiadvacet let od ukončení vysoké školy napsal byť jedinou vědeckou studii, už je ostatně dávno pryč. Ani kvalitní kolektivní projekty typu Lexikonu nezbavují člověka nutnosti profilovat se jako individuální vědecká osobnost. Součástí rozhodnutí ředitele byla nabídka, aby příslušnou kolegyni tým zaměstnal na další čtyři roky trvání projektu z prostředků svého grantu, kde k tomu byly dostatečné prostředky. Názor, že výkonná redaktorka Lexikonu nemůže být z morálních důvodů placena z jiných než „ústavních“ peněz, neboť jde o dílo příliš velké hodnoty, a že jde o práci tak jedinečně kvalifikovanou, že se ji nelze naučit ani za deset let, mi přijde neudržitelný.
Ještě týden před Vánoci jsme ve „správní“ radě ústavu třikrát vyzvali vedoucího týmu Lexikonu, aby navrhl svou představu kompromisu. Jediný návrh zněl, ať ředitel své rozhodnutí zruší. Už dříve jsme se také dozvěděli, že pokud ředitel a rada neustoupí, bude následovat mediální kampaň. Ta běží a jako bývalý novinář oceňuji její vysokou propagandistickou úroveň. Důkazem je, že ze stovek konkrétních případů lidí, kteří od loňského podzimu opouštějí jednotlivé ústavy Akademie, redukované v současnosti o 5 až 10%zaměstnanců, věnují Lidovky pozornost právě jen tomuto jedinému.
Michael Špirit: Ředitel neuvedl žádné odborné důvody. Naše kolegyně Jitka Pelikánová byla atestační komisí vyhodnocena pozitivně, její propuštění začal ředitel dodatečně zdůvodňovat tím, že nepublikuje vědecké články. To je pravda, ale asi taková, jako když řekneme, že pekař prodává málo zeleniny. J. Pelikánová je autorkou či spoluautorkou téměř padesáti hesel ve 4. dílu LČL, celkově má v LČL přes 60 hesel a je vynikající, v dohledné době nenahraditelnou redaktorkou.
Daniel Vojtěch: Hesla budou sloužit veřejnosti po generace, napsat je je několikaměsíční práce, jež mnohdy zasahuje do základního pramenného a archivního výzkumu. Proto jsou hesla všeobecně respektovanou odbornou literaturou. Výkonná redakce nadto vyžaduje jak osvědčenost autorskou, tak erudici oborové redakce. Právě systém několikastupňové redakce činí z LČL to, čím je. Vedení ÚČL tvrdí, že „každý je nahraditelný“ – někdy to ovšem trvá a historická zkušenost svědčí spíše o tom, že konkrétní lidé „nahraditelní“ nejsou. Řešitel se zbytkem týmu v této situaci vysvětlovali věc řediteli, radě ÚČL i shromáždění výzkumných pracovníků a informovali je, že nadále nemohou Grantové agentuře ručit za úspěšné dokončení projektu. Poté, co vyčerpali všechny možnosti v ÚČL a setkali se pouze s příkazy, vydíráním a osočováním, nezbylo jim než oznámit úmysl grant ukončit a obrátit se na etickou komisi.
LN Existovala v průběhu sporu ochota na jedné či druhé straně nalézt nějaké kompromisní východisko? Proč se kompromis nepodařilo nalézt?
Jiří Holý: Kompromis byl odmítnut, i když k němu někteří členové rady vyzývali. Sám si myslím, že je to chyba nás všech, kteří jsme o věci rozhodovali.
Pavel Janáček: Lexikon byl skutečně v knižním vydání již před dvěma lety dokončen. O tom, co s ním dál a jak na něj navázat, se za obtížně pochopitelné nervozity diskutuje v ústavu již od roku 2002 a v nastalé situaci se nutně ještě diskutovat bude. Platná koncepce ústavu určuje to základní, že se Lexikon dostane ve zredigované podobě na web a že knižně bude revidován první díl, poznamenaný vydáním v roce 1985. Zároveň je třeba připomenout, že různé lexikografické projekty představují po desítky let páteř činnosti ústavu a jeho velkou službu české kultuře, na níž se tu v ústavu nějak podílíme téměř všichni. Loni vyšla interpretační příručka přibližující hlavní literární díla polistopadového desetiletí, letos vyjde rozšířené vydání slovníku základních děl světové literární vědy dvacátého století, v přípravě je série slovníků literárněteoretických, na webu již několik let běží slovník české literatury od 2. světové války dodnes, máme databázi základních biografických údajů o třiceti tisících autorech a také třeba plnotextovou databázi veškeré české poezie 19. století... Takže o tom, zda se Lexikon dostane na síť a podtrhne v tomto kontextu svůj přínos pro všechny, není pochyb.
Michael Špirit: Je-li na počátku odborně bezdůvodný zásah z mocenské pozice, neotvírá se prostor ke kompromisu, ale jen k trpnému přijetí ponižujících opatření. Ředitel i rada ÚČL byli několikrát slušně, ba pokorně vyzváni, aby umožnili původnímu týmu LČL pokračovat v práci. Odmítli to.
Daniel Vojtěch: Ředitel v písemném sdělení o svém rozhodnutí po atestacích zmínil možnost zaměstnat J. Pelikánovou na grantové prostředky. Nikdy s ní o tom však nemluvil, ani s vedoucím oddělení. Nerespektoval přitom, že prostředky v grantu měly zcela jiné mzdové určení – navýšení dalších úvazků a grantové odměny týmu. Možnost převést kmenového pracovníka na grant je nutno projednat před podáním grantu a zahrnout ji do jeho kalkulace – granty nepočítají s tím, že se do nich v jejich průběhu převede institucionální úvazek. Úvazek přitom měl podle ředitelova vyjádření oddělení zůstat na nového pracovníka – tolik zmiňované ekonomické důvody jej tedy k jeho rozhodnutí nevedly. LN Co konkrétně bude odchod (rozprášení) týmu LČL znamenat pro práci na projektu Lexikonu pro 21. století? Možná by stálo za to připomenout, že závěrečný knižní díl Lexikonu vyšel před dvěma lety. V čem měla práce pokračovat? Jiří Holý: Šlo o doplnění a aktualizaci starších dílů, o elektronickou podobu Lexikonu. Tento úkol nyní končí.
Michael Špirit: LČL vycházel v letech 1985–2008, hesla z první poloviny abecedy „zestárla“ o dvacet třicet let, přičemž nejde jen o bibliografické informace, ale také o metodologii vypracování hesel, která se postupně zdokonalovala a prohlubovala. Elektronický LČL pro nové tisíciletí měl celek 4 dílů „vyrovnávat“, tj. aktualizovat nebo úplně přepracovat především hesla 1. dílu. Grantový projekt bez původního týmu pokračovat nebude – nemůžeme vědět, zda se situace po příštích atestacích nebude opakovat a zda tým nebude neustále oslabován. V ÚČL nadto nezbyde téměř nikdo, kdo by se mohl práci naučit a vykonávat ji v součinnosti s redakční radou, jež svou působnost koncem roku 2009 ukončila. Budoucí slovníkové práce sice mohou na LČL stavět, nemohou v něm však pokračovat, rozšiřovat jeho heslář či revidovat jeho znění.
Daniel Vojtěch: Akademické ústavy by měly být především instituce základního výzkumu, v našem případě takového, kterému se nelze věnovat na univerzitách (např. dlouhodobé týmové úkoly vyžadující celé úvazky a dostatečné finanční zázemí, tj. rozsáhlé vědecké projekty editologické, lexikografické aj.), a střediska rozvíjející jeho informační báze (specializovaná bibliografie, knihovna atd.). Mají pěstovat kritickou diskusi, názorovou konfrontaci a podporovat svobodu samostatného myšlení. ÚČL má sloužit literárněvědnému výzkumu české literatury, rozumí se v kontextu světové literatury. Svoboda bádání v ÚČL je zajištěna a korigována pravidly, jimiž se řídí jak kariéra jednotlivých pracovníků a pracovněprávní vztahy, tak volby do rady ÚČL. Před několika lety jsem od ředitele a předsedy rady slyšel pozoruhodnou interpretaci pojmu demokracie: na mou domněnku, že v demokracii jde o zajištění práv menšin, odvětili, že demokracie je „výkon práv většiny“, práva menšin prý lze respektovat, nikoli však zajišťovat. Až ředitel i rada ÚČL pochopí význam slova „veřejný“ ve spojení „veřejná výzkumná instituce“ a přestanou se ohánět „právem manažera rozhodnout“ tak jako v „každé jiné firmě“, pak možná pochopí i význam odlišného názoru, erudice, kterou sám nemusím oplývat, abych ji a její výsledky respektoval a umožnil její pokračování. Pak snad nebude možná situace, v níž ředitel (je ve vedení ÚČL 17 let) podmiňuje prodloužení smlouvy písemným závazkem k práci, jejíž povahu není s to specifikovat, a vystavuje vědecké pracovníky nátlaku, pod nímž mají volit mezi zajištěným zaměstnáním a vlastním odborným přesvědčením.
LN Nepromítají se do sporu také osobní, soukromé záležitosti? Nepřipomíná vám pozadí sporu romány Davida Lodge, odehrávající se v prostředí literárněvědných ústavů?
Jiří Holý: Jistě že ano.
Pavel Janáček: Číst Lodge je legrace, číst o zkáze hotového Lexikonu a o násilí hloupé většiny nad chytrou menšinou duchamor. Ústav pro soudobé dějiny byl před časem terčem kampaně části kolegů, kteří chtěli vytvořit Ústav pro studium totalitních režimů – nedohoněného Kunderu a další výsledky této halasné „kritiky“ známe. A takových sporů v prostředí plném vysoce inteligentních, velmi individualizovaných osobností již bylo a ještě bude...
Michael Špirit: Osobní rozměr se přece promítá do každého sporu a z Lodgeových próz není v tomto konfliktu vůbec nic, ta paralela je hloupá. Všichni pracovníci rozprášeného oddělení na svůj postoj „soukromě“ doplatí – ztratili zaměstnání a musí hledat obživu někde jinde. Jsou mezi nimi i mladí badatelé, kteří stojí na počátku své odborné kariéry, a zvláště vůči nim je postoj vedení ÚČL krutý a mstivý.
***
Dostali jsme ultimátum: Buď ustoupíme, nebo bude kampaň. Ze stovek případů lidí, kteří od loňského podzimu opouštějí jednotlivé ústavy Akademie, redukované v současnosti o 5 až 10 % zaměstnanců, věnují Lidovky pozornost právě jen tomuto jedinému.
Všichni pracovníci rozprášeného oddělení na svůj postoj „soukromě“ doplatí – ztratili zaměstnání a musí hledat obživu někde jinde. Jsou mezi nimi i mladí badatelé, kteří stojí na počátku své odborné kariéry, a zvláště vůči nim je postoj vedení ÚČL krutý a mstivý.
