Mezi žáky tuzemských základních a středních škol je kromě dětí s českým občanstvím nejvíce Vietnamců, Ukrajinců, Slováků a Rusů. Vyplývá to alespoň ze zprávy České školní inspekce o rovnosti příležitostí pro vzdělávání cizinců v České republice. Podle šetření inspekce v letech 2005 až 2007 na vybraných několika desítkách středních a základních škol mezi „cizozemskými“ žáky jednoznačně převládají děti cizinců ze zemí mimo Evropskou unii. Ve školním roce 2005/2006 představovala tato skupina téměř devadesát procent ze všech žáků cizinců. O rok později to bylo necelých sedmdesát procent.
Mezi žáky se státní příslušností v některé ze zemí EU přitom jednoznačně převládali Slováci, kteří tvořili více než dvě třetiny ze všech školáků ze států unie. Reálně by přitom zřejmě počet malých Slováků předstihl i nejpočetnější skupinu Vietnamců. Statistika ovšem nepracuje na základě etnické příslušnosti, ale vychází výhradně z aktuálního státního občanství. Řada dětí, jejichž rodiče jsou slovenského původu, ovšem v důsledku legislativy přijaté při rozdělení československé federace získala české občanství. Ruské Karlovy Vary Z hlediska počtu žáků cizinců vede v posledních letech jednoznačně Karlovarský kraj, což vzhledem k silné ruskojazyčné komunitě v lázeňském centru tohoto západočeského regionu není nijak objevné zjištění.
Dalšími regiony s nadprůměrným počtem cizozemských žáků a středoškoláků jsou potom tradičně hlavní město Praha a možná poněkud překvapivě také Jihočeský kraj.
Celkově ovšem představují cizinci v českých školách zatím jen nepatrnou menšinu. Podle vzorku, se kterým pracovala Česká školní inspekce, bylo například k 30. září 2006 z celkového počtu 21 678 žáků cizinců pouze 833, tedy jen 3,8 %. V roce předchozím to byl přibližně dvojnásobek, což však vzhledem k nízkému absolutnímu počtu a obecně velké migraci těchto žáků není nijak zásadní rozdíl.
Pravidla pro přijetí cizozemských žáků do českých škol se podle současné legislativy prakticky neliší od podmínek pro přijímání českých školáků.
V případě základních škol tedy vzdělávací ústavy přihlížejí zejména k věku dítěte a jeho předchozímu vzdělání.
Rozdílem je pouze posuzování aktivní znalosti českého jazyka. To by mělo teoreticky probíhat formou zkoušky, ale podle platných předpisů ji lze prominout. V praxi je proto znalost češtiny většinou ověřována ústním pohovorem s dítětem či krátkým písemným testem. Občas prověří schopnost komunikace v češtině teprve příslušní učitelé během prvních dnů standardní výuky. Znalost úředního jazyka podle zjištění školní inspekce přitom u těchto žáků nepředstavuje zpravidla žádný zásadní problém. Ve školním roce 2005/2006 ovládalo češtinu na úrovni, která jim umožnila bezproblémové zařazení do výuky, 83 procent žáků cizinců. V roce následujícím to bylo dokonce celých 95 procent těchto žáků.
Většina cizinců byla proto zařazena do tříd, které odpovídají jejich věku. Pouze výjimečně škola rozhodla s ohledem na nižší schopnost komunikovat česky o zařazení do ročníku o stupeň nižšího.
Diskriminace Neevropanů Školský zákon sice umožňuje cizojazyčným žákům absolvovat před nástupem do školy bezplatnou „přípravu k začlenění do základního vzdělávání“, tyto kurzy zajišťované krajskými úřady jsou však určeny pouze žákům pocházejícím ze zemí EU. Jazykově problematičtí školáci přitom nejčastěji přicházejí naopak ze států mimoevropských, a nemohou tedy této pomoci využít.
Podobně pouze v teoretické rovině funguje program podpory „výuky mateřského jazyka a kultury země původu“. I ten se vztahuje jen na občany EU. Z žáků ve sledovaných školách jej v loňském školním roce využíval jeden jediný žák.
