Získat lístky dnes vyžaduje bdělost: už vypuklo předplatné na další sezonu s Toskou, Aidou, Turandot, Hoffmannovými povídkami, Růžovým kavalírem, Carmen, Simone Boccanegrou, Hamletem a Rossiniho Armidou. Vše v hvězdném obsazení. Možnost být přímým účastníkem operní hostiny je doslova k nezaplacení.
Koloraturní part Popelky Rossini skládal pro svou budoucí manželku Isabellu Colbranovou, zběsilá tempa vystihují sílu jeho lásky. V Lotyšce Elině Garanče s pevným, tvárným, technicky dokonalým mezzosopránem úctyhodného rozsahu a koloraturní zručnosti i šarmem má fascinující pokračovatelku. Garanča v Met debutovala jako Rosina v Lazebníkovi a Popelkou si publikum podmanila zcela.
Bez jejího nasazení a kouzla by jednoduché scénické řešení tentokrát nepřekročilo provozní průměr. Ačkoli i ostatní protagonisté zpívali skvěle, tíha ležela na jejích bedrech. Unesla ji suverénně, jakkoli neměla toho správného prince. Lawrence Brownlee sice zpíval výborně, ale typově se k vysoké blondýně nehodil. Jeho obsazení posouvalo inscenaci do oblasti morality o užitečnosti „sňatků z rozumu“ - což jistě nebyl Rossiniho případ ani inscenační záměr.
