Šanci na vážnou literární cenu by měl prezident Václav Klaus asi jen v případě nastolení autokratického režimu, na což se, doufejme, nechystá ani on, ani nikdo jiný. Přesto by bylo nespravedlivé jeho literární projevy obcházet, jak se to bohužel většinou děje: jako čestnou výjimku je třeba zmínit kritika Jaromíra Slomka, který pravidelně recenzuje prezidentovy sebrané projevy, jenže i on se vždy zaměří jen na stylistiku, na níž se krutě popase, aniž se již věnuje obsahové stránce díla.
Již se stalo zvykem, že prezident Klaus doprovází své zahraniční cesty produkcí textů, které bezprostředně vycházejí v denním tisku, v posledních letech v Právu. Tak se dělo i minulý týden, kdy se nalézal na státní návštěvě v Jižní Americe. Jeho Zápisky z cest jsou útvary, na nichž je patrné, že jsou psány spontánně, bez otálení a zbytečného vybrušování, tenisovou terminologií by se řeklo „z voleje“. Pisatel technikou „alla prima“ (mokrým do mokrého) nahodí základní orientaci, tedy kde právě je, kde byl, kdo ho přijal, kým byl pochválen, kdo mu dal za pravdu. To tvoří hlavní linii zápisků. Kolem této osy se odvíjejí pobočné linie, které mají formu dojmů, postřehů, úvah a reflexí. Jsou založeny na účinném poznatku, že v cizině to je často jiné než doma, ale ne úplně zas tak jiné, aby to nebylo možné k tomu, co je doma, přirovnat. Tyto postřehy jsou často živé a nelíčené, přičemž jsou podávány s dětskou nevinností, u níž nelze zcela odlišit, do jaké míry jde o sebeironii (to přece jen vzhledem k osobě pisatale váháme), nebo prostě o zvláštní, řeklo by se insitní, vidění světa a sebe sama. Zvláštností této metody je, že nelze poznat, jde-li o originální dílo autora, nebo o parodii čili falsifikát.
V každém případě je nutné literární tvorbu pana prezidenta ocenit a vnímat ji jako sympatický projev jeho osobnosti.
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS redaktor LN
