Lidé politice vyčítají, že nemá věrohodnost a obsah. Právem. Ale jde tu i o negativní vliv médií, protože jejich referování o politice onu věrohodnost a obsah často postrádají také. Typickým příkladem je text Topolánek určil nástupce: tři kmotry (LN 23. 11.).
Stav české politiky dokonce lidem vadí více než krize. Kdybych měl politickou scénu přirovnat k fotbalu, tak je to jako kdyby první liga spadla na úroveň divize. Tvorbu hry vystřídalo okopávání kotníků. Místo tahu na bránu hádky a nadávky. Místo snahy vyhrát hráči „jedou“ v sázkových podvodech. Místo pohledných akcí, ať už po levém, nebo pravém křídle, snaha to společně „uplichtit“ ve středu hřiště. A když už se někdo utrhne k sólu a diváci začínají tleskat, přijde brutální skopnutí zezadu. Které sudí ani neodpíská.
Nedivím se, že při takové „hře“ diváci houfně opouštějí politické ochozy. Aby se vrátili a získali opět elementární důvěru, musí se začít hrát jiná hra. Hra, kde slova mají svůj význam, kde se plní sliby, kde se hledají věcná řešení problémů a politická moc je pouze prostředkem k plnění programu, ne cílem sama o sobě.
Minulý víkend měla ODS kongres, jehož tématy byl boj s černými dušemi a vize pro Českou republiku do roku 2020. Tedy právě věrohodnost a obsah. Přičemž ti, kteří v ODS chtějí odstranit problém černých duší, ti, kterým záleží v první řadě na programu, ti, kteří tu hru nechtějí hrát jen sami pro sebe, ale pro diváky, drtivě zvítězili.
Dvacátý kongres přinesl důležitou zprávu. Zprávu, že se nesmiřujeme s kupováním politického vlivu. Že ODS nepřipustí svoji vlastní privatizaci, že bude sloužit prosazování idejí, a ne soukromým cílům. Proč je to pro občany tak důležitá zpráva? Protože žádná strana nemůže věrohodně bojovat kupříkladu s korupcí, a přitom sama u sebe trpět podobné praktiky. I jiné strany mají obdobné problémy. Rozdíl je v tom, že zatímco Jiří Paroubek a jeho vedení ČSSD využívá černých duší k prosazování svých kandidátů, já a ODS proti tomuto zlu bojujeme.
Černé duše řešíme. Je to chyba? Bohužel se potvrdilo, že v masmediální době se jako problém nejeví to, co je skutečný problém, ale to, o čem se jako o problému mluví. Skutečným problémem by přece bylo, kdyby ODS nad černými dušemi mávla rukou. Nyní jde jen o několik jedinců, kteří kazí celé ODS pověst. Kdybychom nezasáhli, mohli by tito manipulátoři ovládnout celou stranu. To by byl konec politiky.
Z médií se to ovšem jeví tak, že ODS si největší problém vyrobila tím, že tak jako jiní nemlčela. Chci ale jasně říci, že budoucnost ukáže něco jiného. Ukáže, že díky 20. kongresu bude ODS schopna občanům nabízet slušnou politiku a slušný program. Bude moci nabídnout nové tváře s novými vizemi. Bude nabízet jak věrohodnost, tak obsah.
Je symbolické, že 20. kongres se konal dvacet let od sametové revoluce. Její hlavní hodnotou byla svoboda. A k té neoddělitelně patří i odpovědnost. O obě tyto křehké a nesamozřejmé hodnoty musíme pečovat, prosazovat je a chránit je. Každá strana, která se uchází o moc, s tím musí začít sama u sebe. Musí svým členům nabízet férovou soutěž a šanci se uplatnit. Musí transparentně delegovat reálnou odpovědnost na volené zástupce a nenechat tahat za nitky ze zákulisí. Musí nabízet věcný program, ne jenom prázdný marketing.
Musíme se začít chovat tak, aby se lidé zase vrátili do politických ochozů. Lidé tak nějak tiše očekávají, že vlastní góly jsou dílem nešikovnosti, ne cílem hry. Že góly vstřelené rukou, z ofsajdu nebo po faulu sice vinou sudího někdy platí, ale že sportovní komentátoři to jasně odsoudí. Budu za rehabilitaci politické hry určitě bojovat dál. Ale přiznávám, že společně s novináři by to bylo snazší.
O autorovi| MIREK TOPOLÁNEK, předseda ODS
