KOMENTÁŘ
Skončila éra Kaczynských, komentuje tisk polské volby - zněl titulek, který se v pondělí objevil na Lidovkách.cz. To je však teze západního tisku (konkrétně italského deníku Corriere della Sera), který se zalíbením omílá stereotyp Jaroslawa Kaczynského jako politického netvora, a nyní proto vítá Komorowského jako toho, kdo nestvůru porazil. Nicméně v polském tisku nikdo o konci Kaczynského nepíše. Ba právě naopak. Prezidentský kandidát Občanské platformy (PO) Bronislaw Komorowski zvítězil ve volbách v poměru 53,01 ku 46,99 procenta neboli svého soupeře porazil pouze o 6,02 procenta. Lídr Práva a Spravedlnosti (PiS) tedy za vítězem příliš nezaostal. Samozřejmě Komorowski dosáhl velkého úspěchu, avšak Kaczynski prokázal, že disponuje jen o málo menší, srovnatelnou podporou.
Odkud se tato podpora vzala, když v březnu jeho bratru Lechovi průzkumy přisuzovaly maximálně kolem 20 procent hlasů?
Lze se však někde dočíst o zdařilé kampani Jaroslawa Kaczynského? Kdepak, v západním tisku má statut kladného hrdiny pouze vládnoucí Občanská platforma. Úspěchy jiných politických sil se vysvětlují jako jakýsi zvláštní fenomén, sběhem okolností či jako výsledek obav a frustrací.
Ano, prezident Lech Kaczynski tragicky zahynul při letecké katastrofě u Smolensku a tato tragédie způsobila šok a vyvolala vlnu solidarity s Lechovým bratrem Jaroslawem.
Ano, to je pravda. Ale jako klišé nutno hodnotit výklady západního tisku, že Poláci hlasovali pro bratra tragicky zemřelého prezidenta pouze na základě sentimentu, a že by tudíž prezidentské následnictví Jaroslawu Kaczynskému prostě nepříslušelo.
Že by mu nenáleželo, poněvadž by vlastně znamenalo pouze cenu útěchy za smrt bratra nebo „povinnost zpečetěnou krví“. Takové výklady náramně zapadají do stereotypů o Polácích jakožto romanticích ovládaných mystikou smrti a kultem hrdinů - ale s realitou nemají nic společného.
Jaroslaw Kaczynski prostě vedl jako lídr Práva a Spravedlnosti velmi dobrou, moderní, ale i umírněnou kampaň. Výstižně poukazoval na aroganci vládnoucí Občanské platformy, která dlouho sváděla absenci reforem na odpor bývalého prezidenta Lecha Kaczynského. Tato propagandistická linie vlády se nakonec ukázala být neúčinnou.
Kaczynski „resetoval“ obraz své strany Skoro tři roky po převzetí úřadu premiéra se Donald Tusk stále těší popularitě Poláků, ale jeho vláda již bývá hodnocena mnohem příkřeji. Hodně Poláků znepokojuje trvalý apetit Občanské platformy na převzetí co největšího rozsahu moci, v čemž tato strana připomíná vládu nedávno od moci odstaveného slovenského premiéra Roberta Fica. Platforma slibovala, že se postará o to, aby ve vedení podniků se státní účastí zasedali „odborníci“, místo toho ale dosazuje na všechny možné posty své lidi dle partajního klíče. Novináři si stěžovali na odposlouchávání svých hovorů tajnými službami. A mnoho Poláků nezapomnělo na dosud plně nevyjasněnou aféru týkající se hazardu, kdy opoziční politici poukazovali na znepokojivé vazby mezi představiteli Občanské platformy z okolí předsedy strany Tuska a lobby prosazující zájmy provozovatelů herních automatů.
Tyto „stinné stránky“ však západní tisk, na rozdíl od polského, nereflektoval. Na Západě byl obraz vlády Donalda Tuska a jeho prezidentského kandidáta Bronislawa Komorowského mnohem lepší než v Polsku. Komorowski je z perspektivy Berlína nebo Bruselu politikem, s nímž nejsou problémy. Všechny konflikty mezi prezidentem Lechem Kaczynským a Tuskovou vládou byly z definice vysvětlovány jako vina prezidenta.
Nyní Jaroslaw Kaczynski „zresetoval“ obraz své strany. Ano, prezidentské volby prohrál, ale svou stranu omladil a všechny zaskočil svou neagresivní, avšak nápaditou kampaní.
Naopak právě Platforma byla anachronická, když znovu zkoušela vsadit na strašení Poláků z hrozící invaze Kaczynských. Mělo to malý efekt, když se mohl každý na vlastní oči přesvědčit, že PiS zmírnil svůj výraz i styl.
PiS se chce vymanit z pravicového ghetta, a vytvořit tak prostor pro nějakou budoucí protikoalici, jež by se mohla stát alternativou vůči dnes všemocné Občanské platformě. Proto Kaczynski překvapil mnoho Poláků smířlivými gesty vůči levici.
Stručně řečeno, pusťme k vodě pohádky o volbách ve stínu katastrofy ze Smolensku a krypty na Wawelu, kde je pochován Lech Kaczynski. Platforma zvítězila, ale její dominance oslabila. A Jaroslaw Kaczynski - po porážce v parlamentních volbách z roku 2007 - nyní obnovil sílu své strany a vrací se na scénu. Bylo by velkou chybou tohoto politika ukvapeně odepisovat. Příští rok v Polsku budou parlamentní volby, a do nich Kaczynski nakročil už teď.
***
Jako klišé nutno hodnotit výklady západního tisku, že Poláci hlasovali pro bratra tragicky zemřelého prezidenta pouze na základě sentimentu, a že by mu tudíž prezidentské následnictví nepříslušelo
O autorovi| PIOTR SEMKA komentátor polského deníku Rzeczpospolita e-mail: p.semka@rp.pl
