Úterý 14. května 2024, svátek má Bonifác
130 let

Lidovky.cz

Zaručené verze kavkazských útoků

Česko

ÚHEL POHLEDU Prý to je jasná msta. Možná za fyzickou likvidaci amira kabardinsko-balkarského džamaátu Anzora Astemirova, kterého ruské tajné služby dostaly před týdnem na Severním Kavkaze. Anzor byl pro Rusy skvělým úlovkem – organizoval spolu s Šamilem Basajevem v roce 2005 útok na město Nalčik a spoustu dalších akcí. Nebo se šahídky mohly rozhodnout k odplatě za smrt Saida Burjatského, asi největší persony současné severokavkazské guerilly, kterého tento měsíc FSB dostalo přímo v Ingušetii, kde měl své sídlo. Prostě verze ruských tajných služeb, které ji vypustily na veřejnost ve chvíli, kdy ještě doutnaly vagony moskevského metra vyhozené bůhvíkým a bůhvíproč do povětří, je jednoznačná: msta zfanatizovaných a krvelačných Kavkazanů za smrt jejich vůdců.

Pokud by to byla pravda, pak by kavkazské šahídky, jež v pondělí vybuchly na stanicích metra Ljubjanka a Park Kultury, patřily mezi nejlépe organizovanou a nejoperativnější militantní složku na planetě. Tak bleskově se rozhodnout, že teď nadešel můj čas, vybrat cíle, zkoordinovat do nejmenších podrobností kroky celé skupiny (ženy na to nebyly samy), zvolit přesnou dobu úderu, sehnat výbušninu, průvodce, peníze, byty, dostat se nepozorovaně do Moskvy a vše sladit tak, aby na to všudypřítomné ruské tajné služby nepřišly, to vyžaduje velkou zkušenost. Rozhodně se podobné akce v minulosti připravovaly měsíce.

Pochybné domněnky Možná jde jen o služební horlivost, ale ta je omluvitelná u pochůzkáře či strážníka v metru. Když se předpojatostí nechá ovládnout jinak ledově klidný a rozvážný šéf jedné z nejmocnějších tajných služeb světa FSB Alexandr Bortnikov, je to na pováženou. Seznamovat se svým podezřením veřejnost ve chvíli, kdy celé město překypuje emocemi a agresivnější jedinci vyzývají k lynčování všech „černých“, co do Moskvy přitáhli a chtějí ji ovládnout, je přinejmenším nezodpovědné. Není divu, že hned poté se lidé vrhali na jiných stanicích na ženy s černými vlasy, orlími nosy a šátkem na hlavě, aby je vyhazovali z metra, prohledávali jim tašky, plivali jim do tváře a nadávali do čečenských prostitutek. Tyhle ženy nespravedlivě nařčené z něčeho, co neměly vůbec v úmyslu udělat, ale třeba jen se na čin svých krajanek dívaly s pochopením, zhrzeně pak zpoza rohů hrozily davu pěstmi a možná poprvé v životě zvolaly: „Alláh Akbar.“

Hospodaření s neověřenými informacemi je vysvětlitelné jen ve výjimečných případech. Co vedlo tentokrát FSB k tak spěšnému seznámení veřejnosti s pochybnými a neověřenými domněnkami? Možná jde o to, vyvolat v ruské veřejnosti ještě větší nevraživost vůči Kavkazanům, než se to povedlo doposud. Nebo se má odvléci pozornost od skutečného pachatele, organizátora masakru, kterého v takovém případě tajné služby znají. Nebo to je prostě jen hloupost.

Už nejméně jednou FSB postupovala podobně jako v pondělí, kdy předběhla obvykle nedočkavé novináře a přišla s jedinou a zaručenou verzí. V září roku 1999 se Ruskem přehnala série teroristických útoků, od kavkazského Bujnakska přes Moskvu po Volgodonsk. 307 Rusů zahynulo, 1700 jich bylo zraněno. Vzpomínám si, jak 8. září, dvě vteřiny před půlnocí, explodoval dům v moskevské ulici Gurjanova. Ještě než se rozplynul dým nad rozvalinami domu, už státní televize oznámila, že zaútočili Čečenci. Pár dnů předtím vybuchla bomba v Moskvě na Manéžním náměstí, 4. září v dagestánském Bujnaksku, pět dnů po tragédii v ulici Gurjanova se něco podobného stalo na moskevské Kašírské třídě. Nenávist vůči Kavkazanům se v Moskvě dala krájet, tmavovlasí lidé byli bez šance při shánění podnájmu, „osoby kavkazské národnosti“ nikdo nechtěl strpět jako své sousedy.

Nenávist zůstala, čečenskou stopu se nikdy nepodařilo dokázat. Chvíli se zdálo, že za explozemi stojí karačajevská radikální islámská skupina, pak se psalo o „Islámské mezinárodní mírové brigádě“, napojené na Al Kajdu, a „Islámském institutu Kavkazu“. Každopádně je opravdu dost pravděpodobné, že na Moskvu zaútočili Kavkazané. Jen se nezjistilo, kdo jim to poradil, kde vzali hexagen, co se to stalo v Rjazani, kde lidé 22. září spatřili cizí muže, jak zanášejí do sklepa těžké pytle s cukrem (právě v takových dovezli do Moskvy hexagen) a policie jim posléze sdělila, že to si tajné služby prováděly takové cvičení. Proč v pytlích doopravdy byl hexagen a ne jen nějaká imitace, která by v případě cvičení splnila svůj účel, už také nikdy nikdo ruské veřejnosti nevysvětlil. Jako prevenci před dalšími teroristickými útoky Vladimir Putin zahájil – povzbuzován rozzuřenými občany mstiteli – další válku v Čečensku.

Jenže do věci stále šťoural člověk, jehož osud vzbudil pozornost celého světa. Agent FSB Alexandr Litviněnko. Snažil se volat na všechny strany, že za teroristickými útoky stojí jeho kolegové z tajných služeb a mohl za nimi stát málem i on sám. Připouštím, Litviněnko byl možná šílenec, který se snažil na sebe připoutat pozornost. V Rjazani mohlo jít o nešikovné cvičení, na Moskvu zaútočila Al Kajda rukama Čečenců a vše je tak, jak to tvrdí Kreml.

Jen jedna věc nehraje. Litviněnka, který mohl být z titulu své bývalé funkce důstojníka FSB dosti informovaná osoba, otrávili v Londýně, kam uprchl před hněvem svého někdejšího šéfa Putina. To všechno navádí člověka na všelijaké myšlenky. Kdyby FSB a ruské politické vedení už jednou konečně přestaly manipulovat s fakty, mlžit, obviňovat bez důkazů ty, které se zrovna hodí zdiskreditovat, likvidovat či posílat do vězení svévolně své ideologické nepřátele, budily by více důvěry. Pak by člověk třeba i uvěřil verzi, kterou mu jako první a bezalternativní naservírují pár minut po explozi.

***

Seznamovat se svým podezřením veřejnost ve chvíli, kdy město překypuje emocemi a agresivnější jedinci vyzývají k lynčování všech „černých“, je přinejmenším nezodpovědné

Nenávist ze září 1999 zůstala, čečenskou stopu se nikdy nepodařilo dokázat

O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, spolupracovnice LN

ING-FOREST s.r.o.
Taxátor

ING-FOREST s.r.o.
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj
nabízený plat: 65 000 - 75 000 Kč