Když jsem poprvé uviděla návrh nové budovy Národní knihovny, která by měla stát na pražské Letenské pláni, lekla jsem se, tak to bylo nečekané a nové. Taky mi bylo líto, že už bych neměla chodit do krásné velké studovny v Klementinu, přece jsem na ni za ta léta zvyklá, a k stáru člověk nerad mění zvyky. Ale velmi mě překvapila odvaha, se kterou architekti - a myslela jsem, že i zastupitelé - na takový návrh přistoupili. Pokládám české prostředí za mírně zatuchlé, nové a nečekané věci se tady prosazují nesnadno, pohodlně usídlena mezi hraničními horami přijímá česká společnost to, co dosud nezná, s nedůvěrou. Odvážní tvůrci se najdou, o to nic, ti se najdou v každém společenství. Ale veřejnost? A politici? Lépe nepřemýšlet. Vybavilo se mi, jak jsem poprvé viděla pařížskou knihovnu, která v centru města vystrkuje na odiv své „vnitřnosti“. Na první pohled se mi zdála vysloveně ošklivá, což o Kaplického návrhu říci nemohu. Když jsem pak měla příležitost vidět pařížskou knihovnu znovu, už mi ošklivá nepřipadala. Neodpuzovala mě ani nešokovala, prostě stála na svém místě, a vypadala tak, jak vypadávají staří známí. Ne že bych ji navrhla zrovna takhle - ale taky nejsem architekt.
O to víc mě zaskočila poněkud opožděná reakce pražských radních. Vrtá mi to hlavou: když tak dobře vědí (aniž by byli architekti), co na Letné stát má a co tam stát nemá, proč souhlasili s veřejnou soutěží? A když souhlasili s veřejnou soutěží, proč teď nechtějí souhlasit s jejím výsledkem? Že by si tehdy mysleli, že to architekti vědí líp, a teď už si to nemyslí?
Přirozeně první, co mě napadlo, bylo, že se chtějí zavděčit Václavu Klausovi, který svou nelibost nad návrhem nové budovy Národní knihovny vyjádřil s poněkud komickou vehemencí (možná mu připadá levicová jako batůžky). Nu, on si francouzský prezident Pompidou taky nenechal líbit, aby mu do centra Paříže posadili jen tak něco.
Pak mi ale začalo vrtat hlavou, zda nejde o nějaké zlořečené peníze, které radní na Národní knihovně nezískají: možná mají s místem jiné plány. Proč ho ale pak knihovně chtěli přenechat, to je ve hvězdách.
Nejvíc mě ale dohání k zlosti -opravdu k zlosti, nepřála bych vám slyšet, jak chování a vystupování radních komentuji v soukromí - ta strašná neslušnost, ohavné buranství, s jakým se zde postupuje. Ta nehoráznost! Copak páni radní v čele s pražským primátorem nemají ponětí o slušném chování? Slušné chování není jen etiketa. Slušné chování neznamená říci - je to zajímavý návrh, ale tak někam do Letňan. Nebo do Stodůlek. A čtenáři mají jezdit do Letňan? Nebo do Stodůlek? A - mimochodem - radní taky budou jezdit do Letňan? A chodí vůbec radní do knihovny? Vědí o knihovně něco víc, než že se nelíbí prezidentovi?
Slušné chování především znamená držet dané slovo. A ne svolat mezinárodní porotu, a pak prohlásit: no, víte, oni jsou to sice odborníci, ale my jsme si představovali, že rozhodnou jinak. A nám se jejich rozhodnutí nelíbí, a my tu knihovnu stavět nebudeme.
***
Slušné chování neznamená říci - je to zajímavý návrh, ale tak někam do Letňan. A čtenáři mají jezdit do Letňan? A radní taky budou jezdit do Letňan?
