Úterý 28. května 2024, svátek má Vilém
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Zatím to jinak nejde

Česko

Společnost se brání tam, kde je soud bezradný

KOMENTÁŘE LN

Na pražském židovském městě bude 10. listopadu živo. Přijdou neonacisti, Židé, anarchisti, možná i skauti a sokolové. Rabín Sidon se bude modlit, sociální demokraté udělají hada, Vlasta Tlustý přijede na harleji, venkovští lidovci v autobusech. Věc, která je svou podstatou velice vážná, směřuje k výjevu z nějaké komedie Zdeňka Trošky.

Jak se to seběhlo? Jedna z lekcí holokaustu, která změnila mentalitu Židů, spočívá v tom, že vůči hrozbám už nehodlají nikdy být pasivní, že už nikdy nesmějí záviset na dobré vůli druhých. Takže jestliže soud může nevnímat, co to znamená, když někdo s antisemitskou pověstí svolá na výročí křišťálové noci průvod do míst, z nichž Hitler hodlal zřídit skanzen vymýceného židovstva, někteří Židé mají pochopitelný pocit, že oni si tento luxus dovolit nemohou. A jednají.

To, že k věci zaujme stanovisko vrcholný politik, jako v tomto případě prezident, je správné a žádoucí. Problém je, že kauza, o níž tu jde, je tak moc správná, že se teď najednou všichni starají, aby u ní nechyběli. Jenže vtip je v tom, být první; napodobovatelé se musí uchylovat k silnějším efektům, a to je v tomto případě obtížné. Těžko někdo nabídne víc než hradbu z vlastních těl a politici sotva mohou jít dál než prezident, který „apeloval na všechny odpovědné orgány, aby nedopustily konání“ pochodu. Tím odpovědným orgánem na tahu je totiž soud, a na ten si politici došlápnout nemůžou - pokud se ovšem nechtějí ocitnout s Klausem na jedné lodi v jeho kritice „soudcokracie“.

Magistrát už dvakrát svolavateli Erikovi Sedláčkovi pochod židovským městem zamítl: poprvé se schoval za „technické důvody“, podruhé otevřeně pojmenoval jeho cíl. Městský soud zrušil zákazy jeden jako druhý. Možná to jinak nejde - k tomu řekne víc až rozhodnutí nejvyššího správního soudu, kterého se ovšem do doby demonstrace nedočkáme. Zbývá tedy strategie, kterou policie již zná - pochod rozpustit bezprostředně po zahájení. Pak můžeme uvažovat o tom, zda by náš právní řád neměl umožňovat preventivní zákaz shromáždění, jež je aktem nenávisti, anebo zda zůstat u policejní strategie. To, zda neonacistický pochod vadí lidem, je koneckonců důležitější než to, zda vadí soudu.

Čtěte „Pochodu...“ na str. 1

Autor: