Kamsi jsem si zapsal nápad na Poslední slovo, takže jsem ze zvyku prohledal své dokumenty na serveru Google, fulltextem projel svých osm pevných disků, v Palmu spustil Power Search 411, poznámky v iPodu musel poctivě projít jednu po druhé, protože Apple ve svých stylových produktech na vyhledávání nevěří, až jsem zjistil, že nápad zůstal ztracen v analogovém světě – chvatně zaznamenán číšníkovou tužkou na účtence v budapešťské hospodě – kam nedosáhne nic. Ani Google, ani Yahoo, ani Baidu, maximálně České dráhy s přestupem ve Vídni.
Nápad je samozřejmě uložen i v mém mozku, jenže ten je bohužel také analogový. Vyzkoušel jsem leccos, a opravdu nejsem schopen získat přístup k tomu, o čem jsem chtěl psát. Mám dojem, že tam byl Kalousek, ale kdo si může dneska být jist tím, zda někde je, či není Kalousek.
Podobné situace mě čím dál více vyvádějí z míry – a nejsem sám, s přítelem Fukou jsme si onehdá nemohli vzpomenout, kdy jsme se seznámili, proto jsme se to pochopitelně pokusili vygooglovat, ale ani za použití view:timeline jsme k žádnému výsledku nedošli. Slavnostně jsem tehdy přísahal, že svůj mozek zdigitalizuji hned, jak k tomu technický vývoj dospěje, protože, jak jistě chápete, obsahuje obrovské množství zajímavých dat, v textovém i videoformátu, která jsou každým dnem nedostupnější a nedostupnější. Co měsíc čteme o tom, jak usilovně vědci pracují na propojování lidského těla s digitálními technologiemi. Jestli to stihnou do chvíle, kdy přijde čas napsat paměti, místo zoufalého vzpomínání a sepisování to prostě všechno vyexportuju a pověsím na web. Na začátku budeme asi muset zatnout zuby, digitalizace mozku to jistě nebude mít lehké, mozky se budou kousat a zamrzat, papež asi nebude dvakrát nadšený, při vyhledávání v některých z nich nebude prakticky možné vůbec odfiltrovat porno, a virvál, co nastane ve chvíli, kdy si hollywoodská studia uvědomí, že v mozcích jsou uloženy vzpomínky na filmy, které jsme viděli, a že opakované vzpomínání na ně není nijak zpoplatněno, si asi každý dovede představit sám. A až piráti přijdou s geniálně jednoduchým způsobem, kterak mozky navzájem sdílet, bude stačit, aby něco zažil alespoň jeden z nás. Ti ostatní si to stáhnou.
Pokud by tohle všechno rozběhli dost rychle, dostal bych se k tomu skvělému, v Budapešti zapomenutému nápadu: prostým vyhledáváním v mozku uklízečky, která ho – doufejme – aspoň přejela očima před vyhozením do koše. S trochou štěstí by pod ním byl i nějaký zajímavý komentář v maďarštině. To vše nám však bohužel přinese až budoucnost.
V analogové současnosti musím za svůj kreténismus pykat.
***
Přísahal jsem, že svůj mozek zdigitalizuji hned, jak k tomu technický vývoj dospěje, protože obsahuje obrovské množství zajímavých dat, v textovém i videoformátu, která jsou každým dnem nedostupnější a nedostupnější
