KOMENTÁŘ
Téměř nepozorovaně proběhl ve čtvrtek Mezinárodní den rovnosti mužů a žen. Není divu. Být okurková sezona, nejspíš by deníky přinesly obvyklé rozhovory s ženskými aktivistkami, které by si postěžovaly například na malé zastoupení žen v české politice. Okurková sezona však není, protože se v přímém mediálním přenosu rozpadá Strana zelených a s ní zřejmě i celá koalice. Feministky může těšit, že hlavní roli v tom hrají právě političky.
Je roztomilou ironií, když si ředitelka Fóra 50 procent pochvaluje, že právě zelení mají ze všech stran největší zastoupení žen na kandidátkách pro krajské volby. Možná si nevšimla, že je to strana, pro kterou se pobyt ve vysoké politice právě uzavírá.
Nemáme nejmenší tušení, co jsou ty kandidátky zač, jaké mají zkušenosti nebo které názory v ideově amorfní straně zastávají. Máme se radovat z pouhého faktu, že jsou ženy? Činy a zejména výroky poslankyň Jakubkové a Zubové z posledních týdnů musí přinést vystřízlivění i největším zastáncům politické „genderové rovnosti“.
Těžko říct, kde se vzalo klišé, že ženy přinášejí do politiky samy o sobě jakousi novou kvalitu, a že ji tedy mohou učinit lepší. Pravda je taková, že lepší politiku mohou dělat pouze lepší lidé.
A je pravda i to, že politika dává vyniknout lidem s vlastnostmi, které spíš odsuzujeme. Jsou to ambicióznost, agresivita, lačnost po vlivu a moci, neschopnost empatie, bezohlednost.
Psychologové Babiak a Hare vydali před několika lety bestseller Hadi v oblecích, ve kterém dokumentují, že ve špičkovém byznysu mají často největší úspěch psychopati.
Platí to i ve špičkové politice. Jestliže se ženy v těchto dvou sférách dostatečně neprosazují, bral bych to spíše jako kompliment.
Kvóty v politice jsou nelogické a založené na špatném předpokladu, že podíl žen v politice by měl v ideálním případě kopírovat podíl mužů a žen obecně, tedy být padesát na padesát.
Nikoliv. Mámeli zavést kvóty, pak výsledný poměr musí vycházet z podílu mužů a žen ochotných jít do politiky. Každý psycholog vám potvrdí, že procento žen s ambicí uspět v politice je významně menší než procento takto ambiciózních mužů. V důsledku to znamená překvapivý fakt: že ženy to mají v politice naopak snazší.
Ano, jsem přesvědčen, že když se dostatečně inteligentní, schopná a zároveň ambiciózní a bezohledná žena přihlásí na libovolném stranickém sekretariátu, bude mít víc šancí na kariéru než stejně charakterově vybavený muž. Ten tam narazí na armádu stejných vlčáků. Žena je favorizovaná jen tím, že o politiku vůbec stojí. Má víc šancí už dnes, a to bez kvót.
Snaha zavádět kvóty je nesmyslná. Jako první je v Česku nasadili právě zelení, a jejich dnešní situace dobře dokumentuje, kam to vede. Ano, měli a mají na kandidátkách nejvíc žen. Místo jednolité armády psychopatů se tak do politiky dostaly zvláštní, těžko pochopitelné bytosti, které nevědí ani to, zda o to vůbec stojí.
Lekce pro Martina Bursíka Poslankyně Jakubková loni v prosinci tvrdila v Českém rozhlasu: „Nepřišla jsem do sněmovny dělat politiku.“ A poslankyně Zubová je zase v podivuhodném tandemu se svým manželem, který ji v kritických chvílích zastupuje, případně o jejích politických krocích mluví v množném čísle. „Nejsme hlasovací panáci,“ vzkázal například šéfovi zelených po prezidentské volbě.
Je to dobrá lekce pro Martina Bursíka. V nedávném rozhovoru s LN sice stále tvrdil, že ženy politiku kultivují, ale zároveň dodal, že s některými neudělal „dobrou zkušenost“. Prý proto, že jejich „logické uvažování se občas pohybuje v nějakých... jiných sférách.“ Myslel zřejmě ty kultivované a příjemné sféry lidského porozumění. Jsou bohužel úplně jinde než politika.
Ve špičkovém byznysu mají často největší úspěch psychopati. Platí to i pro politiku. Jestliže se ženy v těchto sférách neprosazují, bral bych to spíše jako kompliment.
O autorovi| Miloš Čermák novinář e-mail: cermak@extra.cz
