ANALÝZA
PRAHA Mají letos lyžařské Světové poháry v Liberci vůbec smysl?
Nad zmíněnou otázkou pochybovala v čase nedávném v hojné míře média, ale také ochranáři přírody, příznivci bývalého šéfa organizačního výboru MS Romana Kumpošta, nepřátelé jeho nástupkyně Kateřiny Neumannové, ale také docela obyčejní lidé v hospodách.
Éterem létaly urážky, trestní oznámení, ale také vyřizování osobních sporů, uražená ješitnost a zášť.
Důvod ataků byl zřejmý. Nedokončené areály pro světový šampionát, který Liberec přivítá příští rok, a zoufalý nedostatek sněhu.
Odpověď lze hledat ve dvou rovinách. Pakliže by se jednalo pouze o obyčejné Světové poháry, pak by nejspíš zněla: Skoky na Ještědu asi ano, běhy ve Vesci spíše ne.
Když se ale vezme v úvahu návaznost na světový šampionát a s ním související takřka povinnost organizátorů v tzv. „próbě“ areály vyzkoušet, pak odpověď vypadá jinak - v obou případech ano!
Přípravu skokanských závodů před deseti dny zkomplikovaly především liják, ničící sníh, ale také sesuv stráně v areálu. Pořadatelé však situaci zvládli a závody se nakonec víceméně vydařily.
Slova z bahna: Závody budou Běžecký podnik ve Vesci vyvolal mnohem větší vášně. Ještě před necelými dvěma týdny stála Kateřina Neumannová uprostřed areálu v holínkách téměř po kolena v bahně a přemítala, co dál. Vedle v močále čvachtající šéf Mezinárodní lyžařské federace Gian Franco Kasper se k ní otočil a povídal: „Když závody odvoláte, nikdo se zlobit nebude.“ Organizátoři ale závody potvrdili. Sníh se začal svážet z hor, což je při podobných potížích zvyklostí v celém světě, leč průnik těžké techniky do chráněné oblasti vyvolal celkem pochopitelnou odmítavou reakci, a dokonce i žalobu.
Vesec a jeho problémy se sněhem souvisejí logicky s jeho nešťastnou polohu, pouhých 400 metrů nad mořem.
Zajímavé ale je, že když Liberci před necelými čtyřmi roky šampionát v Sapporu přiklepli, nad nízko položeným areálem se nikdo příliš nepozastavoval. Pro šampionát ostatně tehdy horoval i prezident Václav Klaus, který si pro volbu v Japonsku připravil i zdravici.
Leč až praxe napověděla, že areál na kraji Liberce bude potřebovat pro lyžařské závody už zřejmě navždy pořádnou porci umělého sněhu.
Pakliže by Vesec jakýsi čaroděj dobroděj vyzdvihl do dvojnásobné nadmořské výšky, patřil by k perlám. Široké, nápaditě členité tratě, takřka nekonečný prostor v kopcovité krajině, v podstatě ideální terén pro lyžařské závody. Jen ta nešťastná výška...
Závody se nakonec ve Vesci spíchly trochu horkou jehlou a zdaleka vše neklapalo, jak by mělo. „Věci vypadají jinak na papíře a docela jinak v praxi,“ povídala Neumannová. „ I proto jsem jednoznačně ráda, že se tu závodilo. Už mám popsaný blok věcmi, které se musejí zlepšit.“
Organizátory na poslední chvíli spasil především mráz, který nekvalitní sníh alespoň zpevnil. Ostatně, právě sníh smíchaný se štěrkem vyvolal snad největší rozladění...
Neumannová ale slibuje, že příští rok bude mnohé jinak. Areál se dostaví, jistý organizační chaos se vyladí, sníh se prý bude s náležitým předstihem v mrazivých dnech stříkat kdesi ve stínu na obrovské hromady a na jeho případný svoz z Jizerských hor sežene povolení.
V tom případě by Liberec mohl zažít celkem příjemné mistrovství. Nechme se překvapit.
