CHANTY MANSIJSK Stádo mamutů dupe pod kopcem, Cyril a Metoděj žehnají pod novým chrámem. Vítejte v metropoli autonomního okruhu Jugra na západní Sibiři. Název města Chanty Mansijsk pochází od dvou domorodých kmenů, jejichž příslušníci dnes tvoří hrstku obyvatel regionu, známého jako rodiště ropného koncernu Lukoil; zde se nacházejí skoro tři pětiny ruské ropy. Mamuti i věrozvěsti jsou z bronzu, ale most kousek od soutoku Irtyše a Obu je skutečný. „Až do postavení mostu před třemi lety jsme se na západ přes řeku dostali jen v zimě,“ říká průvodce Ljoša.
Hodně dlouho to tu vypadalo jako zapadlá díra. I po objevení prvních nalezišť ropy v 50. letech se počítalo, že lidé zde vydrží pár let, aby si užili jinde. Ale dřevěné chaloupky a baráky i pár sovětských paneláků se už jen krčí ve stínu moderních sídlišť, bank, škol, administrativních budov, sportovišť, nákupních středisek i kulturních paláců, propojených perfektními dálnicemi. Že jsou zdejší kopce na sjezdovky příliš nízké? Nevadí, prostě se dostaví. Stroje už rachotí v tajze.
„Ruské výrobky v současnosti -to je ropa, plyn a tanky, zbytek je z dovozu,“ ironicky poznamenává moskevský žurnalista Vladimir Kučko. Chanty Mansijsk je ale důkaz, co dokáže i pět procent z daní těžařů, které zůstávají v místním rozpočtu. Dokonce i vypořádat se s demografickým poklesem, trápícím Rusko snad stejně jako úpadek průmyslu.
„V úmrtnosti rodiček a kojenců jsme bývali nejhorší v celém Rusku. Teď jsme už dva roky nejlepší!“ chlubí se Ljoša. Vybavení v nových nemocnicích předčí i moskevské kliniky. V roce 2007 se narodilo 21 tisíc miminek, což je dvojnásobek oproti nebožtíkům. „I to je důkaz sociálního optimismu,“ tvrdí gubernátor Alexandr Filipenko a svou éru charakterizuje jako „bezprecedentní vzestup“.
S průměrnou délkou života 65 let je kraj i navzdory drsným podmínkám o čtyři roky dále než zbytek země. Ani penzisté neodjíždějí strávit stáří v útulnějších končinách. Není divu: gubernátor vyplácí každému důchodci příspěvek na přilepšenou, loni to bylo podle oficiálních čísel 5400 rublů.
Univerzita i divadlo Průměrný výdělek vzrostl na téměř 35 tisíc rublů, počet nových bytů se oproti roku 2006 zdvojnásobil. Více se investuje už jen v Moskvě. A prý jen na Čukotce panuje „ještě větší komunismus“, jak říkají místní. A blahořečí svému gubernátorovi, kterého naposledy zvolili 97 procenty hlasů. Pak byl dvakrát jmenován. Neviditelná ruka trhu se v Rusku pojí s neradostnými 90. lety a asi nejen gubernátor si pochvaluje, že se stát opět chopil role velkého organizátora. Filipenko vidí slabinu v nejsilnější kartě: energetika tu představuje 90 procent ekonomiky. Do roku 2020 se má restrukturalizovat do poměru 50:50 vůči znalostní ekonomice, průmyslu či turistice. Ale díky rostoucím cenám ropy zbyly peníze nejen na znovupostavení kostelíku, rozebraného ve 20. letech na stavbu konzervárny, ale i na univerzitu, uměleckou školu pro nadané děti či obří koncertní a divadelní sály.
„Přijela jsem do Chanty Mansijsku s rodiči. Byla to vesnice s dřevěnými chodníky a špinavými ulicemi. Toužila jsem vypadnout při první příležitosti. Teď jsem zpátky a neměnila bych,“ rozplývá se Olga Alexandrovna, pracující ve službách místní vlády.
***
Chanty Mansijsk Administrativní středisko Chantymansijského autonomního okruhu se nachází na řece Irtyši, 15 km od soutoku s řekou Ob.
