Být vysokoškolákem znamenalo v tradičním středoevropském pojetí patřit k elitě. Ještě před dvaceti lety odcházelo na vysoké školy asi patnáct procent populace. Dnes tam míří víc než polovina a většinou uspěje. Z toho plyne, že vysokoškolské vzdělání nemůže být stejné jako dřív. Za prvé na ně musí stát přispívat o mnoho víc, za druhé to i tak nestačí, takže leckde kvalita výuky klesá.
Co s tím? Odpověď nabízí dokument Bílá kniha. Radí mimo jiné: posílit ve vedení škol pravomoci vnějších aktérů a de facto zákazníků terciárního vzdělávání (podnikatelů, zástupců výzkumných a kulturních institucí apod.), rozdělovat státní peníze i mezi studenty soukromých vysokých škol a naopak, povolit veřejným vysokým školám vybírání školného.
Proti tomu lze jen těžko hledat logické argumenty. Přesto je třeba se ptát: Bylo třeba koncipovat složitě nový a obsáhlý strategický dokument, když je k dispozici zpráva odborníků OECD i aktuální reformní dokumenty EU?
