Jaká je vlastně v současnosti role národních olympijských výborů? Přesně tahle otázka možná leckoho napadla při sledování volby šéfa Českého olympijského výboru (ČOV), jímž se znovu stal protřelý funkcionář Milan Jirásek.
K čemu dnes výbory jsou?
Jisté je jedno: národní olympijské výbory jsou coby morální záštita olympijských myšlenek definitivně pasé. Loňské hry v Pekingu změnily v tomto ohledu doslova všechno. Výbory jednotlivých zemí poslušně sklaply před Číňany paty, a olympiáda se tak stala nekontrolovatelnou exhibicí rudé Číny. Také ČOV stál poslušně v řadě s ostatními poskoky.
Jediné, co olympijské bafuňáře zajímá, je shánění peněz. I Jirásek mluví o tom, že prvořadým úkolem bude provést český sport finanční krizí. A tak se čile kšeftuje s olympijskými symboly; jenže k tomu není potřeba výborů. Stačí marketingové společnosti. „Organizovaný olympismus“ se stal přežitkem. Tak ať se sportovní papaláši baví další čtyři roky...
