Stavění se od ledna zase o něco zkomplikovalo. Každý, kdo si chce postavit jakoukoli budovu, si musí k žádosti o stavební povolení nechat vypracovat tzv. Průkaz energetické náročnosti budovy.
Výsledkem složitého výpočtu je grafický štítek, který se podobá těm, které známe z ledniček či praček. Stavební úřad vám však dovolí postavit pouze budovu spadající do kategorie A, B, nebo C.
Díky energetickému štítku by měl majitel stavby lehce zjistit, kolik bude provoz budovy stát. Ve skutečnosti to ovšem nezjistí. Pro běžného stavebníka rodinného domu je průkaz pouze zbytečným papírem za osm tisíc.
Kde je tedy zakopaný pes? V samotném zákoně a prováděcí vyhlášce. Velmi složitý a pracný výpočet pracuje totiž s hodnotami, které se mohou ve skutečnosti velmi lišit. Hodnotí se totiž nejen náklady na vytápění (které dělají u nových budov kolem 60 %), ale i na chlazení, větrání, přípravu teplé vody a osvětlení. Zde velmi záleží na chování uživatelů. Současná spotřeba teplé vody je ale mnohem nižší, než předpokládají zastaralé normy. U osvětlení se berou měrné hodnoty osvětlenosti, a ne skutečně nainstalované příkony žárovek. Vůbec se nezapočítávají náklady na provoz ostatních elektrospotřebičů.
Dalším problémem je nejednotnost metodiky výpočtu. U nás fakticky existují tři výpočetní programy a každý dává jiné výsledky. Zařazení budov do kategorií dle užívání je rovněž pochybné. Pokud v bytovém domě, který je klasifikován ve třídě E jako budova nehospodárná, zřídíme nájemní pokoje a prohlásíme ho za hotel, tak se rázem z domu stane budova třídy B -úsporná. A přitom nemusíme utratit ani korunu. V úvahu se neberou ani skutečné klimatické podmínky v místě stavby, ale jakési standardizované obecné.
Energetický průkaz je tedy pouze přesně spočítaným modelem, vycházejícím z mnoha nepřesných, odhadovaných či mylných údajů.
Zákonná povinnost vypracovat průkaz u stávajících veřejných budov tímto způsobem je absurdní. Skutečnou energetickou náročnost nejlépe zjistíme z reálných faktur za energie. Jednoduše, přesně, bez složitých výpočtů. Další nesmyslností zákona je povinnost vypracování průkazu i u budov, kde nemusí být požadavky vůbec splněny. To se týká třeba staveb do 50 m2 podlahové plochy či obytných budov užívaných méně než čtyři měsíce v roce. Není pravda, že se u takových budov průkaz vypracovat nemusí. Průkaz mít musíte, ale je jedno, zda vyhoví či ne. Trvání na zhotovení průkazu je v tomto případě čirou úřední buzerací.
Význam dokumentu vidím jen v případě větších staveb, zejména pokud jsou financované z veřejných prostředků - školy, nemocnice apod. Zde je ovšem lepším způsobem pro dosažení úspor energie vypracování normálního energetického auditu. Hlavně že průkazy zajistí slušný výdělek zpracovatelům, kterých je nyní v republice kolem 300.
O autorovi| Tomáš Zlatník, architekt
