Ve věku sedmasedmdesáti let zemřel v neděli v New Yorku na infarkt John Barry. Přední britský filmový skladatel, aranžér, dirigent a producent.
Získal Oscary za nejlepší hudbu a zároveň za píseň (coby první Brit v historii) k Hillovu Volání divočiny (1966) a za doprovod k Harveyovu Lvovi v zimě (1968), Pollackovým Vzpomínkám na Afriku (1985) a ke Costnerovu Tanci s vlky (1990). Další nominace měl za Jarrottovu Marii, královnu skotskou (1971) a za Attenboroughova Chaplina (1992). A k tomu čtyři ceny Grammy a jeden Zlatý glóbus.
Rodák z Yorku, vlastním jménem Jonathan Barry Prendergast, nejmladší syn majitele sítě biografů, studoval klasický klavír a skladbu u varhaníka minsterské katedrály. V armádě sloužil u vojenské kapely a vědomosti o aranžování si doplnil korespondencí se spolupracovníkem Stana Kentona, jazzovým hráčem Billem Russem.
V civilu zprvu aranžoval pro big bandy Jacka Parnella a Johnnyho Dankwortha, pak sestavil z kamarádů ve zbrani ranou rock’n’rollovou skupinu The John Barry Seven, kde hrál na trubku a zpíval a která od konce 50. let bodovala v britské hitparádové desítce, např. se skladbami Farrago či Hit and Miss a soupeřila s The Shadows. Doprovázela též Adama Faitha, s nímž Barry napsal svou první filmovou hudbu pro Grévillův snímek Beat Girl (1960). Na plátně se mihl ve Sharpově hudebním filmu s Tommym Steelem Všechno se může stát (1963).
Když mu producenti první Youngovy bondovky Dr. No (1962) nabídli, aby zaranžoval práci kolegy Montyho Normana, devětadvacetiletý muž nemohl tušit, že s Bondovými dobrodružstvími bude svázán takřka celé příští čtvrtstoletí a složí hudbu k dalším jedenácti dílům včetně řady titulních písní, které měly svůj vlastní hitový život; Duran Duran byli v americkém žebříčku dokonce první s Vyhlídkou na vraždu (A View to Kill, 1985). Pozorní diváci ho odhalili coby muže s taktovkou v Glenově pokračování James Bond - Dech života (1987).
Bylo by ovšem krajně nespravedlivé opomenout jeho většinou nadprůměrné další dílo, které odvedl pro filmy jako byly Lesterův Fortel, a jak ho získat (1965), Forbesův Král Krysa (1965), Pennova Štvanice (1966), Andersonovo Quillerovo memorandum (1966), Schlesingerovy tituly Půlnoční kovboj (1969) a Den kobylek (1974), Guillerminův King Kong (1976), Yatesova Hlubina (1977), Szwarcovo Kdysi dávno (1980), Kasdanův Žár těla (1981), Cliffordova Frances (1982), Coppolovy snímky Cotton Club (1984) a Peggy Sue se vdává (1987), Llosův Specialista (1994) či Carrollovy Podoby lásky (1998).
Naposledy napsal hudbu k Aptedově Enigmě (2001). V roce 1999 obdržel Řád britského impéria. V roce 2004 uvedl se svým dvorním textařem Donem Blackem v Londýně muzikál na motivy románu Grahama Greena Brightonský špalek.
Překonal i těžké onemocnění, když mu v roce 1988 praskl jícen. Byl celkem čtyřikrát ženat (jeho třetí manželkou byla britsko-francouzská herečka a zpěvačka Jane Birkinová) a měl čtyři děti.
***
Netušil, že s Bondovými dobrodružstvími bude svázán takřka celé další čtvrtstoletí
