Moravského umělce, od jehož narození nedávno uplynulo 110 let, si připomínají i v Městské knihovně v Břeclavi.
„Přestože s Břeclaví nemá Galuška větší spojitost, byl to důležitý spisovatel, který psal o Moravě, proto jsme se rozhodli uspořádat na jeho počest výstavu,“ vysvětlil ředitel knihovny Marek Uhlíř s tím, že výstava bude ke zhlédnutí na schodišti historické budovy knihovny až do konce srpna.
Zdeněk Galuška se narodil v roce 1913 v Uherském Ostrohu, který byl tehdy okresním soudním městem. Jeho tatínek byl holič, a když ve dvaačtyřiceti letech zemřel, řemeslo po něm jako dospívající musel převzít.
Jelikož měli holičství přímo naproti místnímu zámku, kde se nacházely soudní místnosti a síně, chodili se k němu často ostříhat či oholit právě soudci, advokáti a notáři. V mezičase s ním probírali, jaké obyčejné i kuriózní případy se u soudu řeší, a Galuška měl tedy peprné informace přímo z první ruky.
Pagáč a příběhy ze života dolňáků
Dokonce se mu i několikrát podařilo navštívit soudní jednání, kde si zapisoval jednotlivé výrazy a příběhy, které se následně staly základy jeho soudniček. Ty poté v roce 1947 vydal v povídkovém souboru Slovácko sa súdí. Druhý díl Slovácko sa nesúdí vyšel až v roce 1972.
Milena Steinmasslová a Jozef Kroner v seriálu Slovácko sa nesúdí (1984)
„Soudničky jsou pouze v první knize, v druhé je potom postava Pagáče a vymyšlené příběhy ze života dolňáků,“ přibližuje zakladatelka a předsedkyně občanského sdružení Galuškovo Slovácko Věra Hendrychová.
Obě knihy však spojuje lidový humor a původní slovácké nářečí. „Přestože se ve 33 letech odstěhoval do Brna, celou dobu mluvil po našem,“ doplňuje Hendrychová.
Od roku 1935 Galuška navštěvoval jako externí žák školu uměleckých řemesel v Brně, kam se poté i odstěhoval. Dokonce se i spřátelil s brněnským spisovatelem Jaromírem Tomečkem, jenž mu usnadnil práci s tiskem, rozhlasem i televizí. Pracoval jako výtvarník a od roku 1951 jako vedoucí družstva Moravská ústředna v Brně.
Galuškovy povídky se staly také námětem k úspěšnému televiznímu seriálu Slovácko sa nesúdí, kde hlavní roli stařečka Pagáča ztvárnil slovenský herec Jozef Kroner. „Seriál opakuje televize každý rok, myslím si, že dokonce i na Slovensku,“ těší předsedkyni spolku. Spousta scén se navíc tehdy natáčela v areálu vinných sklepů v Petrově na Hodonínsku, které jsou díky tomu známé dodnes.
Seniorům četl ze svých knížek
Ještě předtím, než Galuška zasedl k psaní vtipných povídek, věnoval se divadlu. Nejdříve jen kreslil kulisy a navrhoval kostýmy, pak se ale pustil také do herectví a nakonec si vyzkoušel i režírování. Právě pod jeho vedením se v Uherském Ostrohu hrála třeba Maryša nebo Čapkova Bílá nemoc. Byl i hudebně nadaný, od mládí hrával na housle.
„Byl to zkrátka pohodový a veselý člověk, který měl rád humor a dovedl si udělat legraci i sám ze sebe, což je podle mě i v dnešní době velmi důležité,“ vyzdvihuje Hendrychová, která se s ním několikrát i osobně potkala a často si s ním dopisovala.
Poslední měsíce života strávil moravský bavič v charitativním domě v Nivnici. „Byl to skvělý člověk. Jeho pověstný humor ho nikdy neopustil,“ prozrazuje tehdejší vedoucí Věra Bartková.
Svědčí o tom, že ostatním seniorům často četl ze svých knížek. „Dokonce tam chtěl zavést i výtvarnou výchovu, bohužel mu již nebylo přáno,“ líčí Hendrychová, která jej v Nivnici navštívila tři týdny před jeho smrtí.
Posledním jeho přáním bylo podívat se zpátky do rodného města. Jelikož bylo tehdy hodně sněhu, slíbila mu Hendrychová, že až ustoupí, po rodišti jej povozí. Bohužel se mu však toto přání nesplnilo, zemřel po cévní mozkové příhodě 13. února 1999 v 85 letech.
21. dubna 2014 |
