Naposledy lékaři v německém Rostocku vpravili Jiřímu Hosovi do zbytků kostí v pahýlech ruky a nohy železné šrouby. Na ně se postupně připevňují speciální protézy. S náhradou nohy už pomalu trénuje chůzi, na náhradní ruku prozatím čeká. Zbytek paže mu zatím „zdobí“ šroub s nasazenou ochrannou krytkou.
„Je to super, nic nikde netlačí a nedře,“ říká Jiří Hos při scházení schůdků z předsíně do zahrady. Po špatných zkušenostech s běžnou protézou se nemohl modernější náhrady dočkat. Když si ji poprvé vyzkoušel, manželku Janu tím překvapil. „Už jsem mu ji nasadila a šla jsem do auta. Najednou slyším za sebou jeho hlas, otočím se a nevěřím svým očím. On byl za mnou,“ vzpomíná Jana.
Doplňuje, že její muž díky nové pomůcce udělal na cestě k samostatnosti obrovský krok. Jenže ani tento typ protézy není ideální. „Byla navržena pro jiný typ postižení. Při sedání nebo vstávání si musí člověk pomáhat rukama, které nemám. Nejde s ní jezdit na lehokole, umožňuje jen pomalou chůzi, nesmí se namočit,“ konstatuje Jiří Hos. Přál by si protézu nové generace. Jenže ta stojí dva miliony.
V přibližně stejné cenové relaci je protéza ruky, pro niž už má ve zbytku paže voperovaný šroub. „Implantát pro ruku je připravený, ale teď jsme se zaměřili primárně na nohu. Ale teď řešíme další problém. Místo druhé ruky amputované v ramenním kloubu, má dostat vyvažovací náhradu. Bez ní trpí páteř. Jenže ji nedostane. Jakmile se něco podaří dotáhnout, objeví se nějaké ale, které to vše komplikuje,“ popisuje Jana.
Alespoň částečně uslyší
Jiřího Hose navíc v brzké době čeká další z řady operací. Ta by mu měla vrátit alespoň částečně sluch. „Na jedné straně hlavy má mít umístěný kochleární implantát. Po sérii vyšetření přišli odborníci s tím, že by mu to mohlo pomoci, aby alespoň trochu slyšel. Na oboustrannou náhradu sluchu však bohužel nemá nárok,“ vysvětluje Jana Hosová.
Na to, až znovu uslyší, se Jiří obrovsky těší. Zároveň má obavy, jak pobyt v nemocnici zvládne. „Do konce roku musíme zajistit požadovaná vyšetření. Snad se operace podaří a Jiří bude alespoň částečně slyšet na jedno ucho. Pro něj to bude další úleva a zvýšení bezpečnosti třeba při pohybu venku,“ dodává manželka.
Pomohla i silná vůle
Jiřímu se život obrátil naruby 30. srpna 2016. S partou svých kolegů měl zkontrolovat transformátor větrné elektrárny u Aše. Při práci jej však zasáhl elektrický výboj. Muže s těžkými popáleninami na čtyřiceti procentech těla transportoval vrtulník do pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Tady Jiří prodělal řadu operací, nebyl ušetřen celkových sepsí organismu, selhávaly mu ledviny.
Spálené části těla postupně odumíraly. Aby zabránili infekci museli lékaři odřezávat další a další části těla. Navíc přišel o sluch. Jiří ale zabojoval. Obrovskou podporu našel ve své ženě Janě. Ta opustila zaměstnání a o svého muže pečuje čtyřiadvacet hodin denně. Kolem nich se semkla celá rodina.
