Inflace je rekordní a ještě se zvýší, ale růst cen bude s největší pravděpodobností jen dočasný
S koncem roku se vždy dostávají do centra pozornosti zprávy o tom, co vše od Nového roku podraží. Tentokrát je však situace trochu jiná. Nejenže se řeší, kolik bude stát nájemné, plyn, elektřina, voda, teplo..., což jsou vše citlivé položky dotýkající se většiny populace, ale co víc, zdražují potraviny. A to dokonce mnohem dříve, než vzroste jejich cena v důsledku zvýšení daně z přidané hodnoty. A včerejší zpráva statistického úřadu tento fakt jen potvrzuje. Inflace, tedy meziroční růst spotřebitelských cen, dosáhla pěti procent a vyšplhala se tak na šestileté maximum.
Rekord - a nikoli poslední
Ceny potravin, které už řadu týdnů neutěšeně rostou, jsou nyní meziročně vyšší o více než deset procent. Jsou to sice průměrná čísla, avšak vnímáme je daleko citlivěji než například údaje o tempu ekonomiky či stavebnictví. Vidíme je totiž při každém nákupu, jehož cena se šplhá především v důsledku zdražení pečiva a mléčných výrobků. Potraviny jsou jednoznačně hlavním tahounem inflace (byť jsem na toto slovo alergický, nenapadá mě jiné) a předstihly tak už i rekordně zdražující cigarety a náklady na bydlení. A podle statistického úřadu dokonce v listopadu rostly ceny potravin nejrychleji od roku 1993. To už máme několik rekordů současně a můžeme si k nim přidat ještě jeden. V reakci na nečekaně vysokou listopadovou inflaci koruna prorazila hranici 26 korun za euro a vytvořila své nové historické maximum. Rychle rostoucí ceny vybízejí k otázce, co nás čeká v případě inflace, respektive potravin, v dalších týdnech a měsících. Jestli ještě více potraviny zdraží, nebo se naopak jejich ceny mírně sníží a stabilizují. Není to tak dávno, co se objevily spekulace, že máslo bude stát až 60 korun, aby je krátce nato vystřídaly další zprávy v médiích o tom, že už brzy bude za méně než třicet korun. Kde je pravda, ukáže teprve čas. Nicméně v tuto chvíli ještě stále stojíme před faktem, že ceny zemědělských komodit setrvávají na vysokých úrovních a rychle dolů se jim rozhodně nechce. Příčin je přitom hned několik, a to jak na straně poptávky, tak na straně nabídky. U poptávky jde především o rostoucí zájem o zemědělské produkty ze strany bohatnoucích asijských zemí, které jsou nuceny hledat zdroje mimo vlastní trhy. V této situaci navíc vstupuje do hry nová poptávka výrobců tzv. biopaliv, která se musí od podzimu, respektive od příštího roku, přidávat do nafty a benzinu. Není to na první pohled sice faktor zásadní, nicméně v napjaté situaci na trhu zemědělských komodit nahrává růstu cen. Výrobci a nákupní organizace tak stojí před volbou, zda prodat hned, nebo vyčkávat na ještě vyšší ceny, nebo ještě raději vyvézt svoji produkci na zahraniční trhy, kde se platí o něco více, ale hlavně včas. Je však třeba říci, že za dražšími potravinami nelze vidět zdaleka pouze dražší zemědělské komodity. Stačí se podívat, o kolik vzrostla výkupní cena litru mléka a kolik stojí litr polotučného mléka v obchodech. Například podle suchých čísel statistického úřadu to bylo v říjnu plus devadesát haléřů v. 2,45 koruny. Dovolím si proto spekulovat, že minimálně některé ceny potravin v tuto chvíli přestřelily. Ale zpátky k inflaci. To, že máme rekordní inflaci, na kterou jsme už dlouho nebyli zvyklí, je fakt. A druhý fakt ovšem je, že další rekordní inflace nás ještě čeká. Jak prozatím napovídají týdenní průzkumy v obchodech, ceny potravin jsou ještě pořád na vzestupu. Vzhledem k tomu, že potraviny od ledna čeká o čtyři procentní body vyšší DPH, tak impulz k jejich výraznějšímu zlevnění ze současných výšek asi hned tak nepřijde. Potraviny však zdaleka nejsou jediným proinflačním faktorem, který sáhne do peněženek spotřebitelů. Od ledna to bude opětovné zvýšení cen elektřiny, tepla, plynu, vody..., tabáku, poplatku za televizi, známky na dopis, dálničních známek, jízdenek..., novin, časopisů a knih, některých služeb, a to jsem ještě asi nevyjmenoval všechno. Letošní rok zakončí inflace s pětkou na začátku, avšak už začátek roku 2008 může inflace otevřít se šestkou. Bude to vděčné téma k diskusím, protože tak vysokou inflaci jsme tu měli naposledy na konci roku 1998.
Trochu optimismu závěrem
Aby tento krátký komentář nevyzníval pouze negativně, dovolím si trochu optimismu do posledního odstavce. Rychlý růst cen, který v současnosti zažíváme, bude s největší pravděpodobností jen dočasný. Inflace by se měla velmi rychle z šestkových výšek dostat zpět ke čtyřem procentům už v závěru roku, aby v roce 2009 mohla klesnout ještě níže k úrovním, na které jsme byli ještě nedávno zvyklí. A na závěr nemůžu zapomenout na jeden velmi silný protiinflační faktor, kterému vděčíme za nízkou dlouhodobou inflaci, a sice na českou korunu. Díky ní totiž růst cen bude přece jen pomalejší, i když asi na svém aktuálním maximu zřejmě příliš dlouho nevydrží a na čas se mu vzdálí.
Velmi silným protiinflačním faktorem, kterému vděčíme za nízkou dlouhodobou inflaci, je česká koruna. Díky ní růst cen bude přece jen pomalejší.
O autorovi| Petr Dufek analytik ČSOB e-mail: pdufek@csob.cz
